SS Lager 5: L' inferno delle donne (1977)

Serafino Profumo si mučení a znásilňování svých vězeňkyň nevýslovně užívá!

Do nacistického koncentračního tábora číslo 5 přijíždí nová várka vězeňkyň. Ty pohlednější mají to štěstí, že jsou vybrány k uspokojení nadržených vojáků a důstojníků. Ostatní se však stávají pokusnými králíky sadistických vědců, kteří zkoumají regeneraci lidského těla po popáleninách. Některé dívky se se svým osudem smířily a jejich těla jsou podrobeny zkouškám bolesti a utrpení. Jiné jsou však rozhodnuté se svým tyranům postavit a bojovat o přežití. Naděje na úspěch je velmi malá, ale zkusit se musí všechno!

Český název: Tábor číslo 5: Dívčí peklo
Režie: Sergio Garrone
Rok výroby: 1977
Délka: 92 min
Země: Itálie
Alternativní název: SS Camp 5: Women's Hell

Hrají:
Serafino Profumo ... (Lt. Hans)
Paola Corazzi ... (Edith)
Rita Manna ... (Alina)
Attilio Dottesio ... (Dr. Abraham)
Giorgio Cerioni ... (Strasser)
Patrizia Melega ... (Greta)
... a další

Volné pokračování filmu Lager SSadis Kastrat Kommandantur (1976) se rovněž nedočkalo velkých ovací stejně jako jeho předchůdce. Oba filmy totiž patří k tomu nejslabšímu co nám subžánr Nazi exploitation nabídl. Navíc se v mnohém snaží svého bratříčka napodobovat a moc originálních nápadů zde neuvidíme. Sice zde hraje i většina stejných herců, ale jejich výkony nejsou rovněž ničím světoborným. Diváky už prostě nebaví se dívat pořád na to samé dokola a ještě k tomu v slabším podání, než tomu bylo minule. Nahých dívek je zde sice pořád hojný počet, ale co z toho když toho nejdůležitějšího se nám dostává jen v opravdu malých dávkách.

Bolest a utrpení zde totiž figurují až za erotickou podstatou snímku a to se ne každému může líbit. Máme zde sice šanci vidět několik docela pěkných hereček, ale kvůli nahým zadkům a poprsí si nepotřebuji pouštět podobné filmy. I samotné znásilnění je již značně okoukané a docela nudí. Úplně si vzpomínám na scénu z Kameňáku, kdy nadržení borci čumí dírou ve zdi na milující se dvojici, kterou to zrovna moc nebaví. Podobný pocit jsem měl povětšinu celého filmu, protože scénář byl plný nezáživných a hluchým míst.

Samotného mučení si zde moc neužijeme. Každopádně se tu objeví i několik zajímavých momentů, které mi nedovolí ohodnotit film odpadem. Zvláště pak ke konci filmu mi trýznění několika dívek trochu zvedlo náladu a kdyby to zas nepokazil až moc akční závěr, dal bych možná i více procent než jen 30%. Nic se nemá však přehánět a tak zůstanu při zemi. Všestranné kopírování je zde totiž tak zřejmé, že i scéna z kremační pece mě nechala zcela chladným stejně jako vojáka, který točil kohoutkem.

Nejlepší věcí kterou můžeme v Táboře číslo 5 vidět, je nadržený a hlavně krutý poručík Hans. Tohoto slizkého skopčáka zde hraje Serafino Profumo, který si svou roli vyloženě užíval. Pro tohle plešaté prase bylo nevýslovným potěšením znásilňovat vězněné dívky, mučit je a následně i zabíjet. Tato postava je však zřejmě i jediným prvkem, na který si vzpomenu i za měsíc když se podívám na obal DVD.

Hodnocení:
30%