Ani po sedmadvaceti letech mu mrtví nedají pokoj! |
Český název: Někdy se vracejí / Jednou se vrátí
Režie: Tom McLoughlin
Rok výroby: 1991
Délka: 97 min
Země: USA
Hrají:
Tim Matheson ... (Jim Norman)
Brooke Adams ... (Sally Norman)
Robert Hy Gorman ... (Scott Norman)
Robert Rusler ... (Richard Lawson)
Nicholas Sadler ... (Vinnie Vincent)
Bentley Mitchum ... (David North)
...a další
Máme zde další z mnoha filmových zpracování, které se snaží co nejlépe vystihnout literární předlohu. Bohužel jsem neměl tu čest si přečíst Kingovu stejnojmennou povídku, takže nemůžu srovnávat. Přestože jsem předem nevěděl do čeho půjdu, tak mě film docela zaujal. Je však potřeba říci, že ne zas až tak moc, abych si ho musel pouštět brzy znovu. Začátek filmu má slušně našlapanou atmosféru, kdy se mísí přítomnost s minulostí. Hlavní hrdina si musí prožívat trpké chvíle v nové práci, kde mu jeho studenti znepříjemňují život, jak jen to jde a zároveň musí čelit svým nočním můrám. Ty v něm po letech vyvolal příjezd do rodného města a pohled na dům v němž prožil část svého dětství. Diváci tak mají možnost postupně sledovat, co že se tehdy vlastně stalo.
Právě tyto momenty vyvolaly zřejmě největší prožitek, který jsem si z filmu odnesl. Společně s následnou pasáží, kdy začnou umírat jednotliví studenti. V těchto chvílích má atmosféra opravdu zajímavý mysteriózní nádech, který graduje hrdinovou bezmocností a vztekem. Strach je největším nepřítelem člověka a zde to platí dvojnásob. Pokud ho totiž v určitou chvíli nepřekonáme, tak nás zcela zahltí. Jim sice vypadá na první pohled jako sympaťák a on jím i ve skutečnosti je, ale jinak je to spíše jen posera, který občas vybuchne. Podobní hrdinové mi sice nevadí, ale ani mě ničím nepřitahují. Naštěstí předvedl herec Tim Matheson docela působivý výkon a několikrát precizně vybruslil z průseru. Podstatně lépe si však vedla trojice mladíků, kteří se mu rozhodli pěkně znepříjemnit život.
Všichni tři pánové z černého bouráku patří k tomu nejlepšímu, co jsem si z filmu odnesl. Agresivní, slizké a tak trochu nechutné záporáky mám rád. Zvláště chlapec jménem Vinnie v podání Nicholase Sadlera byl přesně podle mého gusta. Vždy když se objevil na scéně, tak mi lehce přeběhl mráz po zádech. Režisér si byl dobře vědom svých silnějších stránek a držel se známého pořekadla, že dobrého stačí někdy málo. Proto se také pekelná trojka moc dlouho v jednotlivých scénách neohřála, ale zůstala po nich vždy nesmazatelná stopa. A to nemyslím tu ohnivou! Především jejich proměna, či snad lépe řečeno pekelná podoba byla tím nejlahodnějším bonbonem v bonboniéře.
Hodnocení:
Ke konci filmu však začal všem docházet výrazně dech. Dokonce i sama atmosféra místy kvičela, jako poraněné prase a některé efekty mi přišli naprosto zbytečné. Nemám totiž rád zbytečně natahované a především ubrečené pasáže, které nám stejně nic jiného než nudu nenabídnou. Někoho možná finální rozloučení rozbrečelo, ale mě nechalo zcela chladným a spíše hodně znuděným. Díky tomu si film u mě výrazně pohoršil a já mu nedám víc jak lehce nadprůměrných 60%.
Žádné komentáře:
Okomentovat