Rottweiler (2004)

Nikdo před jeho ocelovým chrupem neuteče!

Dante a jeho přítelkyně Ula se rozhodnou v rámci podivné hry zvané Infiltrace nepozorovaně dostat do cizí země. Jenže jsou odhaleni místní bezpečnostní složkou PSI a oba brzy stanou tváří tvář nemilosrdnému veliteli, který nemá s jejich smyslem pro humor žádné pochopení. Pár rozdělí a Danteho pošle do vězení. Tomu se jednoho dne naskytne možnost k úteku, a tak ji samozřejmě ihned využije. Jenže si tím zadělal na pořádný malér, protože v patách se mu objeví vraždící bestie Rott, napůl pes a napůl robot. Téměř nezničitelný stroj, který je rychlejší, silnější a hlavně má pořád neodolatelnou chuť zabíjet každého, kdo se mu připlete do cesty. Dante se tak musí mít neustále na pozoru a při pokusu znovu nalézt svou přítelkyni to nebude nic lehkého.


Režie: Brian Yuzna
Rok výroby: 2004
Délka: 95 min
Země: Španělsko

Hrají:
William Miller ... (Dante)
Irene Montalà ... (Ula)
Paulina Gálvez ... (Alyah)
Cornell John ... (Dongoro)
Paul Naschy ... (Kufard)
...a další

Filipínský režisér Brian Yuzna se proslavil především díky filmům jako Bride of Re-Animator, The Dentist a Necronomicon. Nikdy nepatřil mezi světovou špičku, ale některé jeho filmy si mezi diváky získali docela velkou oblibu. Ve své kariéře však natočil i několik braků, díky kterým si výrazně pošramotil své jméno. A tento film není rozhodně výjimkou. Ba co víc, dá se dokonce označit za jeden z jeho nejhorších výtvorů. Sci-fi horor o vraždícím psím robotovi vypadal ze začátku zajímavě, ale jak se brzy ukázalo, stal se z toho jen další kousek balancující na hraně odpadu. Jenom se opět potvrdilo, že dobré filmy, v nichž hrají důležitou roli psi zabijáci, dokáže natočit jen málokdo. Jedinou útěchou mu může být, že takový film Atomic Dog je ještě mnohem horší.

Asi nejpěknějším prvkem celého filmu je pěkné prostředí, v němž se natáčelo. Vyprahlá země plná nebezpečných štírů, poklidné řeky, v nichž se dají chytat ryby i holýma rukama (jak nám to předvede hlavní hrdina) a docela pěkné ženské, jenž jsou pořád nadržené. Mnohdy se tvůrcům skutečně povedlo navodit docela zajímavou atmosféru, ale ta vždycky brzy vyšuměla do prázdna. Způsoboval to především fakt, že zde máme šanci sledovat chabé herecké výkony a především docela nudné dialogy ve scénách, kdy se na placu neobjevuje pes-zabiják. Bohužel výběr Williama Millera do hlavní role moc dobrý nápad nebyl. I když tento týpek patřil k těm nejlepším na obrazovce, tak jeho nedostatek zkušeností v té době a zjevné přehrávání filmu docela dost uškodily. Ne jinak tomu však bylo i u ostatních.

Když jsem sledoval jednotlivé scény, kdy pes zabíjí své oběti, tak jsem se musel neustále smát od ucha k uchu. Ne že by byly všechny špatně natočené nebo samotné efekty vypadaly úplně blbě (viz pár gore scén), ale celé jeho běsnění vypadalo hodně legračně a kovové cvakající zuby nad hrdly nebohých lidí se sem tam zadrhly. Celkově ten pes vypadal z blízka velice nerealisticky a i jeho pohyby byly hodně zvláštní. Tvůrci si toho byli zřejmě vědomi a pokoušeli se vždy odklonit kameru poněkud stranou, aby divák neztratil veškeré iluze. Tudíž většinou byl vidět jen zakrvácený obličej nebo ruka. Dalším výrazným mínusem byla samotná hudba. U španělských filmů je většinou hudební doprovod právě tím nejlepším bodem k navození skvělé atmosféry, ale tady to chlapci docela dost odflákli. Po čase jsem těch pár tónů přestal vnímat úplně.

Po celou dobu jsem k filmu přistupoval tak nějak odměřeně a musím říct, že i když nešlo o žádné umělecké dílo, rozhodně jsem se nenudil. Jenže když se přiblížil konec filmu a z toho ohně vylezlo cosi, co vypadalo jako ... . doslova jsem pocítil v sobě obrovskou vlnu odporu a byl jsem rozhodnutý dát čistou nulu. Odstupem času však musím uznat, že tenhle kousek má určitě divákovi alespoň v určitých momentech co nabídnout a dokonce se tu objevilo i několik světlejších bodů, na které se dá podívat.

Hodnocení:
30%