Strandvaskaren (2004)

Hodně rozporuplný skandinávský film od tvůrce hororového kousku 1408 -Mikaela Håfströma.

Studentka Sara si vybrala pro svojí esej opravdu ožehavé téma. Jde o místní legendu, nebo lépe řečeno o případ, který se odehrál přesně před sto lety. Tehdy jeden místní sedlák zabil kosou tři studenty Hellestadské školy a následně se utopil v jezeře. Od té doby se prý občas v okolí objeví jeho duch. Sara při svém pátrání nalezne několik velice zajímavých nových důkazů, které chce ve své eseji použít. To by však znamenalo pošramotit pověst jedné vlivné rodiny, která bohatě sponzoruje jejich školu. Jak se však záhy ukáže, tohle by byl jen velmi malý problém oproti tomu, jenž se za chvíli rozpoutá. Brzy po příjezdu dvou nových studentů Lea a Felixe dojde k podivnému zmizení několika studentů a školního personálu. Něco děsivého a záhadného se potuluje po okolí a je rozhodnuto rozpoutat krvavé žně!

Český název: Duch jezera
Alternativní název: Drowning Ghost
Režie: Mikael Håfström
Rok výroby: 2004
Délka: 100 minut
Země: Švédsko

Hrají:
Rebecka Hemse ... (Sara)
Jesper Salén ... (Felix)
Jenny Ulving ... (Therese)
Peter Eggers ... (Leo)
Daniel Larsson ... (Måns)
Rebecca Ferguson ... (Amanda)
... a další

Režiséra tohoto filmu asi není potřeba moc představovat. Mikael Håfström patří mezi nejoblíbenější skandinávské režiséry, většina jeho filmů se těší veliké oblibě a to nejen v jeho mateřské zemi. Především pak hororový kousek 1408 a vynikající drama Ondskan nominované na Oscara. Většina jeho filmů se může pyšnit velice zvláštním pojetím, které doslova posadí diváka na pr**l. Jeho nadání pro vytvoření nezapomenutelného zážitku je velice působivé, nicméně i mistr tesař se někdy utne a stvoří něco hrozného. Právě tento film je toho zdárným příkladem, protože přestože má scénář velice slibný potenciál, tvůrci z něj nedokázali vytěžit co možná nejvíc a u diváků propadli na plné čáře.

Po delší době se mi dostal do rukou opět film, který mě docela rozhodil a odnáším si z něj velice rozporuplné pocity. Při jeho vytváření se scénáristovi a režisérovi v jedné osobě honily hlavou nejrozmanitější představy, které sice na první pohled vypadají velice zajímavě, ale ve finální fázi je nedokázal dát pořádně dohromady. Divákovi je ve filmu nabídnuto několik samovolných alternativ, jakým směrem by se měl film ubírat, jenže jak později zjistí, šlo jen o snůšku dezinformací a slepých uliček, z nichž se nevyhrabal ani autor sám. Přitom každá z prvotních možností vypadala sama o sobě velice zajímavě, jenže šlo především pouze o to, aby se diváci namlsali a hlavně utopili ve vlastních představách. Na jednu stranu se film snaží na diváka zapůsobit svou mysteriózní atmosférou, která se tu a tam objeví, což mělo mít za následek přirovnání snímku k duchařině, jenže následně se vše začne odvíjet v duchu béčkových slasherů ala teenagerské vyvražďovačky. Nic z toho však nebylo pořádně dotaženo do konce. Celé mi to přišlo, že je film vlastně rozdělený na dvě poloviny, z nichž každá je úplně o něčem jiném. Zatímco ta první se mi líbila po všech stránkách, ta druhá už byl jen slabý odvar.

Atmosféra filmu skutečně gradovala nejvíc v první polovině, kdy pod lehce mysteriózním nádechem a slepé víře, že by snad mohlo jít o další dobrou duchařinu typu 1408, divák s napětím sleduje, kamže se to děj vlastně pohne. Tvůrci nám podstrčí několik falešných stop, na které se většina přilepí jako vosa na bonbon, jenže v zápětí od nich dostaneme pořádné žihadlo. Druhá půlka se už nese v duchu typického slasheru, kdy tajemný vrah zabíjí (většinou ve tmě) své oběti, divák samozřejmě skoro nic neuvidí, protože špatné podsvícení a především tvůrčí záměr rychle všechno utnout otravným střihem nic moc neukáže. V tuto chvíli vám vlastně zbude už jen hádat vraha, protože o zbytek iluzí vás už dávno autoři připravili. Jediné čím se snaží všechno vyžehlit je hudební doprovod, který mají skandinávci většinou velice dobrý a ani tentokrát tomu nebylo jinak. Bohužel to je tak jediné, co se dá pořádně pochválit.

Nesmím samozřejmě opomenout ani atraktivní dámské osazenstvo, které ač se snažilo seč mohlo, moc prestiž filmu nezvedlo. Ani žádná lechtivější scénka se tu neobjevila (když nepočítám ten hnus ze ředitelny), která by nám zlepšila náladu. Hlavní roli dostala pro mne docela neznámá herečka Rebecka Hemže, která mě však docela mile překvapila. Horší to už bylo s asi nejznámější tváří mezi herci, a to Jesperem Salénem, kterého jsem měl možnost vidět už ve výše zmiňovaném filmu Ondskan.

Film Strandvaskaren je dle mého film dvou tváří a především dvou zcela odlišných polovin. Zatímco ta první dokáže diváka zaujmout svým mysteriózním nádechem a především pojetím, v němž divák může zapojit svou divokou představivost, tak v té druhé ztratí veškeré iluze a docela se nudí. Falešná iluze, jenž tvůrci dokázali vytvořit se rázem změní v tvrdou realitu, že šlo jen o obyčejný klam a podprůměrný slasher už nikoho nevytrhne. Takto zpackaný film však není žádnou realitou a o to víc mě mrzí, že je pod tím podepsán Mikael Håfström. Kvůli rozporuplným pocitům nemůžu dát ani průměrné ohodnocení, protože tohle už místy zavánělo i odpadní příchutí.

Hodnocení:
40%