Italské giallo, které vám ukáže co se může stát, když vypijete moc anýzové pálenky. |
Český název: Nahé násilí
Režie: Fernando Di Leo
Rok výroby: 1969
Délka: 92 min
Země: Itálie
Alternativní název: Naked Violence
Hrají:
Pier Paolo Capponi ... ( Marco Lamberti)
Nieves Navarro ... ( Livia Ussaro)
Marzio Margine ... ( Carolino Marassi)
Renato Lupi ... ( Mascaranti)
Giuliano Manetti ... ( Fiorello Grassi)
...a další
Režisér Fernando Di Leo natočil tohle detektivní drama na motivy románu Giorgia Scerbanenca a svým způsobem by jsme ho mohli okrajově zařadit mezi průměrné italské giallo. Tento člověk za svou kariéru natočil zhruba dvě desítky filmů, ale většina z nich se k nám nikdy nedostala. Jeho nejznámějším filmem je asi Wipeout! (1973). Hororovému žánru však nezůstal vůbec nic dlužný. Pro své věrné diváky natočil filmeček Asylum Erotica s Klausem Kinskim a Margaret Lee v hlavních rolích.
Tento snímek zachycuje sexuální agresivitu nezletilých chlapců, která vyvrcholí znásilněním a vraždou své učitelky. Na první pohled je jasně patrné, že o horror se moc nejedná. Tedy alespoň ve filmové podobě. V italských giallech nenajdete žádné mutanty, důmyslné vražedné pasti, nebo zvířecí zabijáky. Tyto filmy okouzlují diváky něčím úplně jiným. Původně šlo o mysteriózní detektivky, které často obsahují krvavé scény, stylizovanou kameru, kvalitní hudební doprovod a hlavně důmyslně propracovanou atmosféru, která diváka pohltila. S příchodem Fulciho, Argenta a Bava se do tohoto konceptu zapracoval ještě erotický podtext, který samozřejmě potěšil hlavně mužskou populaci.
Film Nahé násilí se k nám dostal díky společnosti Řitka, které se tentokrát docela obstojně povedl dabing a tento faktor dopomohl k tomu, že jsem si film mohl víc vychutnat. Atmosféra i samotný obsah filmu mě zaujaly a až na několik okamžiků jsem se nenudil. Ve filmu se sice více zapracovalo na detektivní stránce a násilí jsme moc neviděli, ale tento menší nedostatek nahradily herecké výkony, které jsou na důstojné průměrné úrovni. Od mladých herců je to potěšující okolnost, protože většinu z nich vůbec neznám. Jedinou výjimkou je herec Pier Paolo Capponi, kterého jsem měl možnost vidět ve filmu Sette orchidee macchiate di rosso (1972).
Fanoušci italského gialla by si neměli nechat ujít možnost shlédnout tento film, protože by to byla velká škoda. Ti z vás, kdo podobné filmy moc nemusí, budou určitě zklamáni, jelikož pro podobné snímky musíte mít náladu a cit. Ne každého baví propracovaná detektivka, která vám ukáže zkaženost lidí a jejich chorobnou mysl. Hororový žánr totiž není jen o tom, aby jste viděli krvavé lázně, hordu speciálních efektů, vesmírné monstra, nebo psychopatické sériové vrahy, kteří si s vámi zahrají na kočku a myš.
Hodnocení:
Já hodnotím 60-70%, ale přikloním se spíš k menšímu hodnocení, protože jsem viděl už i lepší filmy tohoto žánru.
Žádné komentáře:
Okomentovat