Démonické hračky budou tentokrát řádit na starém hradu v Itálii a dostanou novou posilu v podobě Divoletta. |
Alternativní název: Demonic Toys 2
Režie: William Butler
Rok výroby: 2010
Délka: 90 min
Země: USA
Hrají:
Selene Luna ... (Lillith)
Michael Citriniti ... (Dr. Lorca)
Alli Kinzel ... (Caitlin)
Lane Compton ... (David)
Elizabeth Bell ... (Lauraline)
... a další
Charles Band je známý tím, že rád smíchává do svých filmů nejrůznější postavy, které jeho společnost stvořila či produkovala, a tak není divu, že po comebacku Puppet Master se rozhodl ve stejném roce oživit i Demonic Toys. Ďábelské hračky tak dostaly již počtvrté možnost obživnout a rozsévat smrt. Ke spolupráci si tentokrát přizval režiséra Williama Butlera, který se již nějaký ten pátek v hororových vodách pohybuje a na svém kontě má mimo jiné například film Madhouse. Tentokrát se však Band rozhodl do toho moc nemluvit a nechal režisérovi zcela volnou ruku, což jak se později ukázalo nebyl zrovna dvakrát dobrý nápad. Butler si totiž sám napsal scénář a zároveň figuroval i jako koproducent. Jak se však brzy po premiéře tohoto snímku ukázalo, jde o jeho dosud nejhorší režisérský počin a zároveň i o nejhorší díl celé série (alespoň co se diváckých ohlasů týče).
Kromě hraček se zde ovšem znovu objevuje i další Bandova postava, doktor Lorca, který se divákům představil již v hororovém snímku Hideous! Tentokrát však jeho role patří pouze mezi vedlejší, protože hlavní slovo zde mají samozřejmě samotné hračky. Ty zde opět poskočily do vyššího levelu a především jejich vzhled se odposledka hodně změnil. Baby Oopsy Daisy a Jack Attack již utrpěly tolik šrámů, že bylo potřeba jejich těla sešít, aby je dali vůbec dohromady. Jejich vizáž již nepřipomíná roztomilé dětské hračky, které by chtělo mít každé malé dítě doma, ale spíše jakési woodoo panenky pokryté šrámy a stehy. Mně osobně to však rozhodně nevadilo, protože jim to dalo úplně nový lesk a šmrnc. Bohužel nový režisér docela pozapomněl na jejich hlavní přednosti, a těmi jsou především jejich černé hlášky, které zdobily všechny tři předchozí díly. Tentokrát jejich humor již postrádal daný efekt a diváci se dočkali jen jeho slabého odvaru. Dokonce i jejich prostor k rozmanitým mordům byl mnohem menší, protože tvůrci dali přednost, a především více prostoru, spíše ďábelskému Divolettovi. Tahle postavička vypadala sice docela solidně (zvláště její kostým), ale jinak se zrovna dvakrát nevytáhla. Většinou se jen zmohla na podivný písklavý skřek a sem tam někoho mimo záběr zamordovala. Zlaté časy jsou dávno pryč a samotné hračky nyní hrají místo ligy jen okresní přebor.
Nejen hračky, ale i většina postav rozhodně nepředváděly výkony, jenž by se od nich očekávaly. Především pak proto, že většina herců, jenž se zde objevila, to pojala jako bokovku a tím pádem do toho nedali všechno. Většina z nich by si dle mého názoru nezasloužila za odvedenou práci dostat zaplaceno, protože to byla bída a pouhá přehlídka přehrávání hraničící s velkým amatérismem. Nejvíc mě udivuje, že se k tomuto propůjčilo hned několik známých tváří, jako například Selene Luna nebo Michael Citriniti.
Asi nejvíce mě zaujala historie hradu (filmová), kde se snímek odehrával. Hrad byl postavený ve 13. století místními obyvateli. Vládla v něm bulharská vládkyně Fiora Borisoff, která ráda provozovala černou magii. Údajně jsou v hradních obrazech zakletí démoni, kteří jednoho dne opustí svůj úkryt a podmaní si široké okolí. Další zajímavostí tohoto filmu je i postava malé Lillith, která zde představuje něco jako jasnovidku či vědmu. Za pomoci svých vidin vidí nejen budoucnost, ale i minulost. Právě tyto flashbacky patří k tomu nejlepšímu co je možné shlédnout.
Samotná atmosféra moc strašidelná není a tenhle díl démonických hraček vyděsí možná tak malé děcka. Většina děje je totiž docela nudná a mnohdy i dosti špatně natočená. Přestože za kamerou stál uznávaný Thomas L. Callaway, tentokrát svou práci docela odfláknul. Zřejmě zato bylo málo love, jinak si to nedokážu vysvětlit. Ani samotné speciální efekty za moc nestojí a oproti ostatním dílům série jsou hodně chudobné. Vraždící scény jsou natočeny povětšinou ve velice chaotickém střihu a jsou i špatně osvětlené. Takže divák jen zmateně hledí a luští, co se tam přesně odehrává. Samotné vraždění hraček jen podtrhuje zoufalost celého tohoto snímku. Už to nejsou ti zábavní a krutí zabijáci se spoustou peprných hlášek, ale pěkně otravná pakáž.
Nikdy jsem nebyl zrovna velkým příznivcem těchto hraček, ale rozhodně jsem očekával mnohem lepší podívanou, než se mi nakonec dostalo. V roce 2010 bych už očekával, že dokáže Charles Band a jeho banda pohunků konečně natočit něco pořádného. Bohužel nemůžu tomuto snímku dát ani průměrné hodnocení, protože já se u něj opravdu docela nudil, a přestože je zde k vidění i několik zajímavých scén, tak se budu muset ještě hodně dlouho rozmýšlet, než si ho pustím znovu.
Hodnocení:
40%
Žádné komentáře:
Okomentovat