2 wol 29 il (2006)

Každé čtyři roky musí někdo zemřít!

Ji-yeon pracuje jako noční výběrčí mýtného. Nejde o nějak náročnou práci, ale dost jí psychicky vyčerpává. Jedné noci vypadne proud zrovna ve chvíli, kdy se k její budce přižene černé auto. Dívka nevidí šoférovi do tváře, ale když jí podá zakrvácený lístek doslova se skácí k zemi. Když o svém zážitku vypráví své přítelkyni, tak ta z ní má legraci a její historku jí nevěří. Jenže od té doby začne mít Ji-yeon divné noční můry, ve kterých jí neustále pronásleduje popálená žena. Když jí navíc navštíví dva detektivové, kteří vyšetřují vraždu jiného výběrčího, vzpomene si na hrůznou historku, která se odehrála před několika roky. Tehdy 29. února havaroval poblíž místa, kde pracuje, vězeňský autobus a jedna žena tam údajně uhořela. Její ostatky se nikdy nenašly, ale od té doby se prý každé čtyři roky vrací duch vražedkyně, který touží po pomstě. Když během následujících dní zemře několik dalších osob je Ji-yeon přesvědčená, že právě ona bude další na řadě.

Režie: Jong-hun Jeong
Rok výroby: 2006
Délka: 92 min
Země: Jižní Korea
Alternativní název: February 29 - 4 Horror Tales / 2 Wol 29 Il - Eo-neun-nal kab-ja-gi cheot- beon-jjae i-ya-gi

Hrají:
Eun-jin Baek
Yoon-jeong Choi
Ho Im
Hyeon-kyeong Im
Myeong-jin Lee
... a další

Jedná se o první snímek ze čtyřdílné hororové mini série, kterou nám nabídla jihokorejská produkce. Ta se snaží divákům dokázat, že ne ve všech filmech se musí děj točit kolem černovlasých dívek, jenž vylézají bůhví odkud. Tentokrát si pánové tvůrci vybrali docela zajímavé téma. Tím je datum 29. února, které se zas až tak často ve filmech neobjevuje. Nápad s použitím jakési kletby, která postihuje jen určitou část dálnice, také není moc okoukaná. Bohužel musím říct, že tento film není žádná velká sláva, ale jde o čistě průměrnou záležitost. Film má docela pomalý rozjezd, který sice tvůrci okořenili navozením tajemné atmosféry, když dívka začne vyprávět svůj příběh, jenže trvá to zhruba pětadvacet minut, než to začne ve vzduchu trošku jiskřit.

Dalším výrazným mínusem vidím fakt, že se mělo jednat o duchařinu, u které se však mockrát nevyděsíme. Možná to bylo nepříliš velkou zkušeností režiséra, pro kterého to byla první velká zkušenost, ale většina scén není ničím jiným, než lacinou lekačkou pro malé děti. Určitě se zde však najde několik světlejších okamžiků, jako například děsivé noční můry, které alespoň trošku zvednou hladinu adrenalinu v krvi, ale nejde o nic závratného. Abych se přiznat, tak místy mě to bralo opravdu na spaní a to se mi většinou u asijských kousků nestává. Asijské filmy mám totiž velice rád a patří mezi moje nejoblíbenější. Tentokrát jsem měl však hlavně v polovině filmu pocit, že tvůrci ani pořádně neví, co vlastně chtějí točit.

Film totiž spíše připomínal trošku nudnou detektivku, ve které se jednou za patnáct – dvacet minut objeví náznak duchařiny. Docela velké zlepšení se však dostavilo ke konci filmu a musím říct, že jsem byl docela mile překvapen tou náhlou změnou. Pán režisér se rozhodl lehce přitvrdit a hned měla atmosféra zcela jiný říz. V tu chvíli se dala atmosféra skutečně nazvat hororovou a snímek si začal navyšovat kredit. Za celou dobu se mi asi nejvíce líbila hlavně práce kameramana a osvětlovačů, kteří svému řemeslu docela rozuměli. Hudební doprovod totiž nestojí moc za zmínku, protože jednotlivé melodie byly místy moc stereotypní.

Asi největší slabinou však byli samotné herecké výkony. Kromě hlavní hrdinky se tu totiž nenašel nikdo, kdo by se mi nějak extra dvakrát líbil. Především pak dvojice detektivů hrála až druhé či dokonce třetí housle. Oba pánové nebyli zrovna dvakrát úspěšnou volbou a docela mi kazili požitek z filmu. Dalším mínusem je i spousta chyb, kterých se tvůrci dopustili a divákovi tak hodně usnadnili rozlousknutí skutečné podstaty příběhu. Ne všichni si toho zřejmě všimnou, ale během těch devadesáti minut je možné shlédnout hned několik do očí bijících indicií. Proto mě závěrečné finále ani už moc nepřekvapilo.

Hodnocení:
50%