Deadly Blessing (1981)

Děsivé tajemství musí zůstat utajeno za každou cenu! Wes Craven a Sharon Stone vám dají opravdu smrtící požehnání...

Martha až do dnešní noci žila spokojeně se svým manželem Jimem na jejich farmě. Jenže její manžel tragicky umírá pod koly vlastního traktoru. Nešťastnou Marthu přijíždí psychicky podpořit její dvě kamarádky Lana a Vicky. Dívky ovšem netuší, že poblíž žije zvláštní komunita lidí ( zvaných Hitaité), která žije podle svých vlastních náboženských pravidel a straní se ostatních lidí stejně jako moderní doby. Brzy se v okolí začnou dít divné věci, nejprve zmizí místní retardovaný mladík a posléze se zdá, že se někdo záměrně snaží vystrašit dívky, aby opustili farmu. Martha a její kamarádky se však rozhodnou neznámému protivníkovi postavit a za žádnou cenu nepodlehnout svému strachu. Situace se však i nadále zhoršuje a pouhé strašení se změní ve fyzické i psychické napadání. Stojí snad za vším vůdce komunity Isaiah, který označil Marthu za pekelné stvoření Incubus, nebo v okolí řádí nějaký nebezpečný vrah?



Český název: Požehnání smrti
Režie: Wes Craven
Rok výroby: 1981
Délka: 98 min
Země: USA

Hrají:
Maren Jensen ... (Martha Schmidt)
Sharon Stone ... (Lana Marcus)
Susan Buckner ... (Vicky Anderson)
Ernest Borgnine ... (Isaiah Schmidt)
Lisa Hartman ... (Faith Stohler)
... a další


Tento film pochází z rané tvorby Wese Cravena, režiséra kterého vám asi nemusím moc představovat. Na svém kontě má několik desítek filmů z nichž hned několik se nesmazatelně vepsalo do historie hororového žánru. Patří mezi ně například původní The Hills Have Eyes (1977), A Nightmare on Elm Street (1984), The Serpent and the Rainbow (1988), The People Under the Stairs (1991), nebo populární Scream (1996). Rovněž se o něm ví, že dával příležitosti začínajícím hvězdám z nichž někteří se později stali megastars. Právě Cravenovy filmy se často stávaly pomyslným odrazovým můstkem do světa Hollywoodu.

Právě jeho snímky hodně stavěli na nízkých rozpočtech, které je mnohdy předurčovaly k záhubě jenže díky skvělé Cravenovy tvůrčí osobnosti a schopností se obklopit velmi dobrými lidmi dokázal většinou vytřískat ze všeho co možná nejvíc a i proto se jeho díla těšili a stále i těší velkých diváckých ovací. Nejinak tomu bylo u tohoto snímku. Většina děje se odehrává na jediné farmě, která stojí blízko vesničky v níž žije podivná komunita pobožných lidí. Začátek filmu se nese v trochu nudném duchu a my máme šanci vidět pouze malou romantickou vsuvku a pobožné kecy. S příchodem osudné noci, kdy zemře mladý John a následným příjezdem dvou atraktivních dívek se konečně začne opravdu něco dít. A to doslova na všech frontách. Nejenom, že se konečně dostaví tajemno a zhoustne atmosféra, ale my se dočkáme i první vraždy. Nezůstane však pouze u ohrané jedné vraždy, kdy se pak celý film řeší kdo to mohl udělat, ale rozpoutá se ta pravá psychologická jízda, kdy si divák nebude jistý vůbec ničím.

Jedním z nejimpozantnějších zážitků je scéna ze stáje, kdy všechno začne zcela nevině a vypadá to na trapný žertík kamarádky, ale následně se vše změní v zoufalý boj o zachování zdravého rozumu a divák může začít kalkulovat, kdo že za vším skutečně stojí. Může to být záhadný vrah, ale rovněž tak i pekelné síly. Tady si režisér trochu pohrával s divákovou fantazií a moc toho nepoodhalil což bylo jen dobře. Posléze se sice opět dostavili slabší chvilky, ale bylo hned jasné, že Craven dlouho nevydrží v nastaveném tempu. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že jsem se hluboce pletl. Během okamžiku přišla scénka s hadem a já byl v tu chvíli opět na koni. Což na tom, že herečka měla na sobě i přes veškerou snahu to zamaskovat plavky. Díky jejímu hereckému projevu a neumělosti hada si odnáším další nezapomenutelný zážitek.

Na rozdíl od filmu Vesnice se mi zdejší komunita usedlíků celkem líbila, protože zbytečně nezasahovala do děje a kromě několika menších scének není ve filmu zas až tolik důležitá. Kdyby na světě existovali jen takovéto poklidné sekty, tak by se nám všem žilo lépe. Tedy pokud by jsme mezi nimi nemuseli žít.

Atmosféře filmu nejvíce pomáhal skvělý hudební doprovod, který měl na svědomí James Horner. Pro mnohé určitě známý to člověk jenž vymohl s hudbou například i u filmu Aliens. Kamera byla rovněž na velice slušné úrovni a určitě dala filmu osobité kouzlo. To už se ovšem nedá říct o podsvícení jednotlivých scén, protože většina děsivých scének se odehrávala a ve tmě a mnohdy nebylo bohužel skoro nic vidět. Což má za následek i negativní ohlasy, které se na tento snímek snesly. Stejně tak i hodně podivný závěr, který se měl stál famózním zakončením velice zajímavého rozuzlení, ale filmu spíše uškodil.

Nejznámější tváří filmu je bezesporu dračice Sharon Stone, která má za sebou spoustu skandálních filmů a spíše než svým talentem okouzluje diváky již řadu let svým tělem. Tady mě bohužel moc nepotěšila, protože dostala jen menší vedlejší roli a kromě několika světlých okamžiků zůstala zcela ve stínu hlavní herečky Maren Jensen. Na scénu ze stodoly však asi nezapomenu. Co mě však potěšilo nejvíc byla malá role Cravenova oblíbence Michaela Berrymana, který se stal i když jen na malý okamžik velkým oživením filmu.

Ještě něčím se může tento film ,,pyšnit‘‘ a to že dostal jednu nominaci v nepopulárních Zlatých malinách v kategorii: nejhorší herec ve vedlejší roli. Nominován byl jinak úspěšný herec Ernest Borgnine, kterého si jistě budete všichni pamatovat především z válečného filmu Tucet špinavců (1967).

Film Deadly Blessing je takovým milníkem v Cravenově tvorbě. Na jednu stranu z něj mohl být jeden z jeho nejlepších snímků které natočil, ale nakonec tomu v cestě stálo hned několik překážek, které jeho kvalitu shodili na průměrnou úroveň. Filmu nelze upřít mnoho světlých okamžiků při kterých vás zamrazí, ale mnohem časti se dostavoval pocit nudy leckdy prkenné herecké výkony ubíjeli kvalitu směrem dolů.

Hodnocení:
Nejvíc si to u mě režisér pokazil zcela zbytečným závěrem, který měl náznak odpadního puncu. Mám hodně rozporuplné pocity, ale dávám 60%.