Broken, The (2008)

(„Zvítězil jsi a já se vzdal. Přesto jsi od této chvíle také mrtvý; mrtvý pro svět, pro nebe, pro naději! Existoval jsi skrze mě. A v mé smrti vidíš v tváři, která je tvá vlastní, jak dokonale jsi zavraždil sám sebe.“).

Gina společně se zbytkem své rodiny slaví narozeniny svého otce Johna. Všechno probíhá v pořádku, ale jen do doby než se rozbije velké zrcadlo. Někteří tvrdí, že střepy přinášejí štěstí, jiní v tom vidí sedm let smůly, ale v tomto filmu je jisté to, že tato situace odstartovala řadu podivností. Vše začne podivnou vidinou (své dvojnice), následované hroznou autohavárií a částečným výpadkem paměti. Navíc Gina začne trpět „nočními můrami“, které postupně skládají střípky mozaiky pěkně dohromady. Co je však skutečně pravdou a co jen pouhou představivostí? Co v sobě vlastně skrývá zrcadlo? 

Český název: Střepy v hlavě

Režie: Sean Ellis

Rok výroby: 2008

Délka: 88. min

Země: Francie / Velká Británie

Hrají:

Lena Headey …………………(Gina McVey)

Melvil Poupaud ……………….(Stefan Chambers)

Richard Jenkins ………………..(John McVey)

Asier Newman …………………..(Daniel McVey)

Michelle Duncan …………………(Kate Coleman)

Ulrich Thomsen …………………...(Dr. Robert Zachman)

… a další

Mé první setkání s Ellisovou tvorbou pro mne bylo docela překvapení. Podle ohlasů na internetu jsem se dozvěděl, že někteří vlastně ani moc nechápou o čem ten film je a já si říkám proč? Nenašel jsem zde žádnou zmatenou pointu, příběh navíc není zrovna originální, ale přesto velice slušně natočený. Je sice pravdou, že zůstane několik nezodpovězených otazníků, ale pokud u sledování filmu neusínáte, tak přece nelze přehlédnout vodítka, které nám tvůrci nabídli. A že jich bylo. Francouzsko-anglická spolupráce přinesla kýžené ovoce a pokud se nebude The Broken srovnávat s Mirrors (oba filmy toho mají společného opravdu málo) může si ho nezaujatý divák v klidu užít. Dopomohla k tomu skvěle vybudovaná atmosféra, detailní flashbacky (i když se několikrát opakovali) a ani herecké výkony nejsou k zahození. Navíc jak Lena Headey, tak Michelle Duncan „stojí“ za zvýšenou pozornost (především u pánů).

Začátek sebou sice přinesl skutečně pomalejší tempo, kdy si divák není tak úplně jistý o co tady vlastně půjde, zda je to všechno zapříčiněno ponurou představivostí hlavní hrdinky, nebo nás čeká další „duchařská invaze“, ale postupem času začala atmosféra pěkně houstnout a já se naplno ponořil do této prapodivné konstelace. Ovšem je pravdou, že kdyby se přece jenom ještě trochu přitvrdilo, nebylo by to na škodu – stejně jako mohlo být více lekacích scén. Navíc mi přišlo, že některé situace (momenty) nebyli zcela dotažené do konce a dalo se jich využít mnohem více (kupříkladu stanice metra, půda, atd.).

Již sám Edgar Allan Poe napsal svým způsobem přesně to, co zcela vystihuje tento film: („Zvítězil jsi a já se vzdal. Přesto jsi od této chvíle také mrtvý; mrtvý pro svět, pro nebe, pro naději! Existoval jsi skrze mě. A v mé smrti vidíš v tváři, která je tvá vlastní, jak dokonale jsi zavraždil sám sebe.“).

The Broken je pro někoho možná nudným a těžko pochopitelným filmem, který budou někteří diváci rádi srovnávat s nějakým jiným kouskem, ale já se řadím ke skupině těch, jenž si jeho sledování v rámci daných možností užili. Je pravdou, že ten závěr mohl být ještě o něco propracovanější a mohlo nám být zodpovězeno těch několik otazníků (i já jich pár mám), ale jako celek se mi to líbilo. Už teď se těším na další Ellisův hororový zářez. 

Hodnocení:
60%