Ghoulies II (1988)

Ghoulies se tentokrát vypraví vyblbnout do cirkusu. Trocha vzrušení přece ještě nikoho nezabije ... nebo jo?

Larry a jeho strýc Ned jsou součástí velkého pojízdného zábavního parku, nebo chcete/li cirkusu a oba mají na starost něco jako obdobu domu hrůzy. Po cestě k novému stanovišti se jim pokazí auto, a tak zastaví na benzínové pumpě, aby ho opravili. Když opět vyrazí, netuší že se do jejich auta vetřela pětice černých pasažérů. Jde o pekelné skřety (ghoulies), kterým se dům hrůzy zalíbí a plní nedočkavosti očekávají své první návštěvníky. Ten, kdo vstoupí do domu hrůzy, zažije opravdu nevítanou atrakci, o které nemají její provozovatelé ani páru a návštěva zábavního parku se brzy promění v pěkně krvavou podívanou. Dokáže vůbec někdo zastavit jejich řádění?



Režie: Albert Band
Rok výroby: 1988
Délka: 89 min
Země: USA

Hrají:
Damon Martin ... (Larry)
Royal Dano ... (Ned)
Phil Fondacaro ... (Sir Nigel Penneyweight)
J. Downing ... (P. Hardin)
Kerry Remsen ... (Nicole)
...a další.


Po nepříliš velkém úspěchu prvního dílu, který diváky moc nezaujal, se rodinný klan Bandů rozhodl vzít pokračování zcela do svých otěží a nebyl to zrovna nejhorší nápad. Ghoulies 2 totiž zas až tak špatně nedopadli, ba co víc - získali si i velký okruh fanoušků. Na internetových serverech typu imdb sice není hodnocení moc valné, ale to by vás nemělo odradit si tento filmeček pustit. Muselo dojít k mnoha změnám, a to na všech liniích. Začít se samozřejmě muselo od kvalitního scénáře, který je stavebním kamenem k cestě za slávou. Bylo potřeba odstranit z cesty všechny žvásty o satanovi a směšné rituály, které v jedničce nikoho nezaujaly. Tím nejdůležitějším jsou přece postavičky samotných Ghoulies, tak proč je nezapojit pořádně do děje, ať to má šmrnc. Bylo potřeba obměnit i tým kameramanů a kdo jiný by si za ní měl stoupnout, než sám velký Sergio Salvati. Svou práci si myslím odvedl stejně dobře, jako u většiny hororů mistra Fulciho.

Největším přínosem pro tento díl bylo to, že tvůrci dali mnohem víc prostoru samotným ghoulies a vynechali naprosto zbytečné mluvící pasáže či trapné rituály. Pekelné příšerky se do práce pustí téměř okamžitě a během krátké chvíle máme šanci sledovat několik barvitých úmrtí, které samozřejmě stojí na humorném pojetí. Ona celá série Ghoulies se nedá moc brát jako čistokrevný horor, protože to ani nejde. Jde spíše o jakési černé komedie plné srandovních momentek a různých šprýmů. I když nutno dodat, že ti z vás, jenž nemají rádi suchý humor, se zde asi za bránice popadat nebudou.

Samotné ztvárnění Ghoulies je samozřejmě druhořadou záležitostí, ale co lze také čekat od filmů, v nichž má prsty Charles Band. On je však typem člověka, který na vzhledu svých příšerek zas až tolik nedbá. Každý jeho výtvor je svým způsobem jedinečný a originální. Stejně tomu je i v tomto případě, kdy má každý z pětice pekelných stvoření své specifické vlastnosti a chová se úplně jinak. Zatímco někteří bez rozpaků zabijí každého, kdo se jim postaví do cesty, jiní si se svou obětí rádi pohrají anebo jí zaskočí z toho nejneuvěřitelnějšího místa (viz scénka z toalety). Navíc bylo příjemnou změnou opuštění studeného domu a stěhování do cirkusu. Kde jinde máte možnost sledovat hororové postavičky, jak řádí na kolotočích či jiných zábavních atrakcích a přitom stačí zabíjet lidi.

Hodně překvapivé je i samotné herecké obsazení, protože se zde sešlo hned několik velmi známých tváří, které svým způsobem rovněž dopomohli zvýšit úroveň tohoto snímku. V jedné z vedlejších rolí se nám představil William Butler (hvězda filmů jako Leatherface: Texas Chainsaw Massacre III nebo Night of the Living Dead). V hlavní ženské roli se objevila Kerry Remsen, která si zahrála ve filmech Pumpkinhead, A Nightmare on Elm Street Part 2: Freddy´s Revenge. Nejznámější tváří je však bezesporu velký-malý muž a geniální herec Phil Fondacaro ( Tales from the Crypt: Bordello of Blood, Land of the Dead), který zde předvedl jeden z nejlepších výkonů, jenž zde bylo možné spatřit.

Přestože tato hororová série nepatří mezi ty nejúspěšnější a už vůbec ne mezi nejoblíbenější, dočkala se ještě dvou pokračování. Mě osobně se tento díl líbil mnohem víc než jednička, a to hlavně i díky již zmíněnému většímu prostoru, v němž se objevili Ghoulies. Přestože nejde o žádnou bůhvíjak skvělou podívanou, tak já jsem se docela příjemně bavil.


Hodnocení:
60%