Genesis (1998)

Za všechno krásné se musí zaplatit!

V tomto snímku sledujeme příběh neznámého sochaře, který právě ve svém ateliéru vytváří své životní umělecké dílo. Dokončuje sochu své milované ženy, která před časem tragicky zemřela. Do svého díla vkládá všechny své city i umělecký talent. V noci se mu zdají zlé sny a v okolí je cítit divné napětí. Jednoho dne začne socha pukat a krvácet. Tento zázrak si sochař nedokáže ze začátku vysvětlit, ale brzy zjistí, že tato událost mu navždy změní jeho život. Sochař totiž vdechl své soše život, který si ovšem žádá jistou oběť. Tou obětí je sám umělec, který se začne postupně měnit v kámen.



Režie: Nacho Cerdá
Rok výroby: 1998
Délka: 30 min
Země: Španělsko

Hrají:
Pep Tosar ... (sochař)
Trae Houlihan ... (sochařova žena)


Film Genesis je dalším krátkým snímkem ze známé trilogie Trilogy of Death, kterou má na svědomí kontroverzní španělský režisér Nacho Cerdá. Po zvráceném Aftermath (1994), který hnul žlučí snad polovině světa, přišel na svět Genesis. Režisér diváky překvapil i tentokrát, přestože zde neuvidíme žádné morbidní či nechutné záběry z márnice. Genesis je úplně o něčem jiném. Jde o hororový lyrický příběh plný vášně, citů a životní tragédie. Režisér tentokrát zaútočil na lidskou mysl a představivost dost odlišným stylem než ve svém prvním díle a vtáhl diváky do svého téměř pohádkového světa.

Díky skvělým vizuálním efektům, úžasně citlivé kameře a skvělého výkonu hlavní postavy jsem zažil půlhodinovou parádní podívanou, které můžu jen těžko něco vytknout. S podobným stylem jsem se ještě asi nikdy nesetkal a přestože šlo o němý snímek, tak slova by v něm byla stejně zcela zbytečná. Španělský režisér má obrovský talent, který prozatím uplatnil jen ve svých krátkých snímcích, ale já pevně věřím, že jeho čas teprve přijde a začne plodit jeden celovečerní film za druhým. On s tím už vlastně začal v roce 2006 filmem The Abandoned, ale ten na mě zas až takový dojem neudělal. Pevně mu budu držet palce ať je to příště lepší.

Rovněž bych chtěl vyzdvihnout hudební doprovod, který byl stejně jako u Aftermath okouzlující a postaral se o zhoustnutí atmosféry. Sochařova proměna a postupné oživování sochy, vyústěné rozlučkovým mrknutím oka zůstane v mé paměti ještě dlouho a já věřím, že po zhlédnutí snímku mi dáte za pravdu, že tohle je jeden z nejlepších a nejemocnějších krátkých filmů, které jste kdy viděli. Navíc je potřeba ocenit kameramanovu schopnost zabrat jednotlivé detaily, které jsou rovněž příjemným zpestřením.Stejně tak i nahota na konci.

V konečném hodnocení chci už jen zopakovat své předchozí shrnutí: jde o jeden z nejlepších krátkých snímků, který mě doslova dostal jak svým dějem, tak i zpracováním.

Hodnocení:
Režisér si zaslouží mé uznání a já mu doslova tleskám 80%. Určitě si tohle nesmíte nechat ujít.