Vlčí bouda (1986)

Účastníci lyžařského výcviku zůstanou uvězněni na horské chatě s trojicí podivných vedoucích.

Jedenáct mladých studentů je vybráno, aby se zúčastnili lyžařského výcviku na horské chatě Vlčí bouda. První problémy nastanou hned na začátku jejich pobytu, když se zjistí, že jeden z nich je zde navíc. To je ovšem jen malý problém, který jim moc nevadí. Horší už to začne být ve vztahu s hlavním vedoucím a dvojicí instruktorů, kteří se k teenagerům chovají chladně a donutí je, aby buďto táhli za jeden provaz a nebo někoho označili za přítěž. Začne psychologická hra plná nedůvěry, nátlaku, ale i náznaku přátelství některých účastníků. Brzy ovšem poklidný pobyt končí, protože začíná docházet jídlo a oni jsou díky lavinovému nebezpečí odříznuti uprostřed hor od okolního světa. Situace se vyhrotí v otevřenou nenávist jednotlivých aktérů, ale mnohem děsivější je odhalení pravé totožnosti třech vedoucích, kteří teď mají v rukou jejich životy. A přitom je to tak snadné - stačí jen někoho označit a ostatní se budou mít mnohem lépe! Je důležitější přátelství a soudržnost, nebo obětování někoho ze svého středu, aby jste si zachránili vlastní krk?

Režie: Věra Chytilová
Rok výroby: 1986
Délka: 92 min
Země: Československo

Hrají:
Miroslav Macháček ... (Táta)
Tomáš Palatý ... (Dingo)
Štěpánka Červenková ... (Babeta)
Jan Bidlas ... (Jan)
Rita Dudušová ... (Gitka)
Radka Slavíková ... (Emilka)
František Staněk ... (Petr)
...a další

Dobrých českých filmů existuje spousta, ale těch které patří do hororového žánru byť jen okrajově je jako šafránu. Proto jsem byl po shlédnutí tohoto snímku velmi mile překvapen. Režisérku Věru Chytilovou a její díla moc neznám, jedinou výjimkou je legendární Dědictví a tak to budu muset asi velmi rychle napravit, protože jde vidět, že tato dáma své kvality určitě má. Film Vlčí bouda by se dal zařadit do více žánrů najednou, jelikož zde najdeme prvky hned několika odvětví pohromadě. Od chladného sci-fi přes černé psychologické drama a lehkou komedii až po kvalitní hororovou atmosféru. Tato dáma dokázala, že je schopná natočit něco, co dokáže skvěle konkurovat jakémukoliv zahraničnímu filmu s podobným námětem.

A přitom na začátku vůbec nic nenasvědčuje tomu, že by se mohlo jednat o jeden z nejlepších tuzemských ‘‘hororů‘‘ všech dob. Vypadá to spíše na klasickou komedii, při které banda teenagerů vyráží na lyžařský výcvik, který má být skvělou příležitostí zbavit se rodičů, zapařit si a snad si i trochu užít. Jenže zdání klame, protože to později spíš vypadá jakoby se rodiče chtěli zbavit svých nevděčných dítek. Jako ve snu se přeneseme z civilizace na bohem zapomenuté místo uprostřed hor, kde hrdinům bude jediným útočištěm horská bouda a společnost tří divných instruktorů (vedoucích). Psychologická hra se rozehraje téměř hned od začátku. Režisérka dobře rozdala karty a díky barevnosti jednotlivých postav se do toho mohla pěkně pustit. Jedenáct lidí, kteří se navzájem neznají, spolu musí spolupracovat a legendární heslo: ‘‘Jeden za všechny, všichni za jednoho‘‘ začne brzy dostávat první trhliny. Sám osobně si nedokážu představit, že bych musel něco takového prožít. Protože větší bandu rozmazlených fracků jsem ještě neviděl. Hlavním cílem autorky bylo prezentovat divákům lidské hodnoty, jako soudržnost a životní principy. Proč tedy nezačít u dospívajících dětí, které nechápou hodnotu lidského života a často si vyhrožují smrtí. Vždyť stačí označit nejslabší článek, nebo nepohodlného kamaráda a jeho osud vložit do rukou trojice divných dospělých. Že nejsou zcela v pořádku se dozvíme zhruba uprostřed filmu a je docela zábavné sledovat jejich ochlazování ve sněhu. Tyto scénky jsem ze začátku nepochopil, ale postupem času mi začaly dávat smysl. Samotná atmosféra začala houstnout rovněž zhruba uprostřed filmu a za pomoci kosmické hudby poslance Kocába, která do snímku perfektně zapadla, se rozjela ta prává psychologická bitva, která nenechá diváka klidným.

Na začátku jsem mluvil o různobarevnosti jednotlivých postav (studentů) a nejinak tomu bylo i u trojice vedoucích. Zatímco Miroslav Macháček zde byl představen jako hlavní šéf, který si dokázal vydupat autoritu a svým skvělým hereckých výkonem i diváckou úctu, tak jeho kolega Tomáš Palatý (Dingo) byl spíš k smíchu. Tedy až do doby, kdy nahodil svůj šílený obličej a jeho grimasy dokázali opravdu vzbudit strach.

V konečném hodnocení bych chtěl vyzdvihnout především skvělou atmosféru a herecké výkony. Tento snímek bude patřit mezi moje nejoblíbenější české snímky po boku Kladiva na čarodějnice, Šílení a Spalovače mrtvol. Škoda jen, že neexistuje víc podobných filmů, jako je Vlčí bouda. Psychologických dramat s prvky hororu je opravdu málo. Tedy hlavně těch dobrých.

Hodnocení:
80%