Vargtimmen (1968)

Hodina vlků je čas, kdy umírá nejvíce lidí a rodí se nejvíce dětí.

Děj tohoto velice zvláštního snímku se odehrává na ostrově Faro a je prvním dílem této ostrovní trilogie. Skvělý malíř Johan Borg zde žije se svou ženou Almou v malém domku. Široko daleko nemají žádného souseda a tak si užívají chvíle radostí i strastí již několik let. Poslední dobou však začíná Johan trpět strádat duševně i fyzicky kvůli svým nočním můrám, ve kterých je často pronásledován démony minulosti, ale i současnosti. Své vize poté zaznamenává na papír a snaží se s nimi podělit se svou ženou. Ta jej bezmezně miluje, ale svému milému nedokáže pomoci jinak, než útěchou ve svém náručí. Johan začíná stále více podléhat svým vnitřním pocitům a jeho manželství se začíná pomalu rozpadat, kvůli jeho uzavřenosti. Jeho stav se mnohonásobně zhorší poté, co oba přijmou pozvání k večeři od Barona von Merkense, který bydlí na druhé straně ostrova. V jeho sídle se skrývají možné odpovědi na Johanovy otázky, ale skutečnost je zahalena v oblacích mlžného oparu a náznaků šílenství. Alma se marně snaží bojovat za zbytek manželova zdravého rozumu a musí se rozhodnout zda dá přednost své jediné lásce, nebo vlastnímu životu, protože koloběh událostí začíná ohrožovat i jí samotnou.

Český název: Hodina vlků
Režie: Ingmar Bergman
Rok výroby: 1968
Délka: 90 min
Země: Švédsko
Alternativní název: Hour of the Wolf

Hrají:
Max von Sydow ... (Johan Borg)
Liv Ullmann ... (Alma Borg)
Ingrid Thulin ... (Veronica Vogler)
Gertrud Fridh ... (Corinne von Merkens)
Erland Josephson ... (Baron von Merkens)
...a další

Hned na úvod bych chtěl říci zde již mnohokrát otřepanou frázi, že psát tuto recenzi je pro mne opravdový horor. Díla Ingmara Bergmana jsou podobně jako ty od Davida Lynche naprosto úchvatné svým zpracováním, ponurou atmosférou která zcela zruinuje vaše psychické rozpoložení a jen málo kdo je zcela pochopí. Přesně takto tomu je i u tohoto surrealistické filmu nabitého expresionismem a jistou podobností se dá zařadit i ke gotickému hororu. Zhruba takhle nějak shrnul distributor charakteristiku tohoto snímku a já s ním více méně souhlasím. Přestože nemám moc rád hraní s cizími slovy, jejichž význam mnohým moc neřekne musím uznat, že tentokrát to vystihli docela přesně. Protože tohle byla vážně jízda, kterou jsem si užil od začátku až dokonce, ale nemůžu říct, že jsem jí zcela pochopil.

Opravdu dobré psychologické drama je mnohdy mnohem větším hororem než většina těch rádoby slasherů, ve kterých sledujeme postupné vyvražďování nějaké partičky teenagerů. Hlavním úmyslem tvůrců totiž bývá totálně zmást diváka za pomoci výborné práce s kamerou, která vytváří děsivé obrazce a v kombinaci s nervy drásajícím zvukovým doprovodem při kterém mnohým tuhne krev v žilách. Pokud se totiž v ději začne prolínat minulost, současnost a fiktivní představy hlavního hrdiny, vznikne z toho takový guláš (ale velmi chutný), že jednomu z toho zůstává opravdu rozum stát.

Hlavní hrdina se postupně před našima očima mění z milujícího manželka a veselého člověka na úplnou lidskou trosku, která se nebojí jen svých nočních můr, ale i vlastního stínu. Nebýt jeho milující manželky, byl by již jistě pod drnem. Ale co když vlastně je? Celý tento příběh je vlastně jakýmsi vypravováním Almy, která nám povypráví vše co se událo před manželovým zmizením. Dalším ‘‘věrohodným zdrojem ‘‘ informací je malířův deník, do kterého nám jeho manželka dovolí po očku nahlédnout. Začátek filmu mnohým zřejmě přijde trochu nezáživný, ale pozorně jej sledujte i poslouchejte, nebo vám zbytek přestane dávat smysl.

Moc se mi tu nechce prozrazovat co všechno zde je možné vidět, protože bych zbytečně spoileroval a připravil vás tak o nevšední zážitek či prožitek, ale ta nejlepší pasáž filmu se odehrává na panství Barona von Merkense. Ten zde žije se svou rodinou i velice podivnými přáteli, kteří manželům Borgovým připraví opravdové peklo na zemi. Především pak co se po psychické stránce týká, protože to jsou doslova ‘‘ paka‘‘. Kromě tvůrcových hrátek s vaší myslí, výborných kamerových záběrů atd. zde na vás čeká i trocha toho odlehčení v podobě několika lechtivějších záběrů, což jistě ocení příznivci erotiky v hororovém žánru. Nejde však o nic nevkusného ba spíše naopak. Max von Sydow a jeho filmová partnerka Liv Ullmannová podali opravdu brilantní herecké výkony a i díky nim se film může těšit tak velké oblíbenosti.

Vargtimmen je přesně tím filmem, který ve vás vyvolá opravdovou záplavu emocí a zanechá ve vás nevšední zážitek. Jen těžko lze slovy vyjádřit jak jsem se při jeho sledování cítil, protože něco takového se jen tak nevidí každý den. Jelikož jsou však skandinávci známí tím, že dokáží vytvořit opravdu neskutečnou atmosféru, tak věřte, že se u tohoto filmu bude bavit stejně jako já. Ovšem je mi jasné, že nesedne hned každému.

Hodnocení:
80%