Thirst (1979)

Australská upířina, která sice nepatří mezi top filmy ve svém žánru, ale ti co mají rádi nejrůznější experimenty budou docela překvapení.

Kate je docela normální žena, žije si svým vlastním životem a užívá si romantické chvilky se svým milencem. Jednoho dne je však unesena ze svého domu a když se probere zjistí, že se ocitla ve zvláštní komunitě někde na venkově. Její únosci ji odhalí svou opravdovou totožnost a navíc poodkryjí tajemství původu samotné Kate. Ve skutečnosti je posledním přímým potomkem hraběnky Báthoryové a proto se má stát novým vůdcem upíří rasy. Upíři se však dost přepočítali, protože Kate se nehodlá smířit se svou novou rolí a už vůbec ne s faktem, že by měla začít pít lidskou krev. Její houževnatost je veliká, ale je jen otázkou času, kdy podlehne svému osudu, který jí byl už dávno přeurčen.

Český název: Žízeň
Režie: Rod Hardy
Rok výroby: 1979
Délka: 93 min
Země: Austrálie

Hrají:
Chantal Contouri ... (Kate Davis)
Shirley Cameron ... (Barker)
Henry Silva ... (Dr. Gauss)
Max Phipps ... (Hodge)
Rod Mullinar ... (Derek)
... a další

Jednou za čas se mi dostane pod ruky nějaký ten film z australské produkce a musím uznat, že mnohdy jde o velice vydařené kousky. Tentokrát jde sice o trošku slabší kousek, ale svou kvalitu a šmrnc bezesporu má. Režisér Rod Hardy většinu své kariéry zasvětil televizním seriálům, ale čas od času natočil i nějaký ten celovečerní film. Jeho tvorba se od ostatních kolegů dost liší, protože on se nebojí experimentovat ať už s ošlehanými filmovými tématy či samotnou divákovou myslí. A ani na začátku jeho kariéry tomu nebylo jinak.

Tentokrát si vzal na mušku kontroverzní postavu světové historie Alžbětu Báthoryovou. I když asi každý zná spoustu pověr a povídaček o téhle ženě, která se koupala v krvi panen, tak skutečná pravda bude trošku někde jinde. To že z ní udělal Hardy upírku můžeme brát jako jeho recesi, protože se mu to prostě hodilo do krámu. Stejně tak diváky určitě zaujme ztvárnění upíří rasy, která osobě v tomto filmu tvrdí, že využívají krve nižších živočichů čili lidí, ke svému prospěchu a přežití a na jejich pojmenování zas až tolik nezáleží. Nečekejte zde však žádné bledé postavy v černém oblečení, kteří v noci sají lidem krev. Tohle bylo pro režiséra příliš slabé a tak přišel z exotickým nápadem jak svůj snímek okořenit. Ve spolupráci se scénáristou Johnem Pinkneyem nechali u protinožců vybudovat jakési lidské farmy, které sloužili jako ubytovny, pro nedobrovolné dárce krve. Lidem zde za pomocí nejrůznějšího vybavení upíři každý den odebírají určité množství krve a o své ovečky se starají z láskou a dovolí jim nejednu neřest. Upírům nevadí světlo, rádi se koupají, chodí na procházky, řídí auta, vlastní firmy a pořádají různé obřady. Jsou vlastně taková jedna spokojená rodinka. Jediné co jim chybí je ryzí vůdce.

A právě tou se má stát Kate. V hlavní roli se zde představila charismatická herečka Chantal Contouri, která se své role zhostila docela solidně a přestože občas byla vidět v její tváři jakási křečovitost podala uspokojující výkon. Jen na ní bylo patrné, že s umělou krví si moc nepotykala a tyto scény jí dělali větší potíže. Tak kdo by se chtěl neustále máchat a polykat nějaké to umělé svinstvo že? Největším tahounem celého filmu byl však tedy alespoň pro mne Henry Silva. Na rozdíl od svých kolegů měl už v té době docela bohaté zkušenosti a byl o třídu lepší než zbytek herců. No a samozřejmě nesmím opomenout ani nádherné prostředí, ve kterém se natáčelo. Na upíří film mi jen neseděl malý počet tvrdších scén a přestože se tu objevilo pár zajímavých úmrtí, ala elektrické vedení bylo toho trošku málo. Většina se navíc odehrála až ke konci filmu. Ani hereččin řev nedokázal navodit pořádnou mysteriózní atmosféru o kterou se tvůrci celý film pokoušeli. Až úplný závěr nabral ty správné grády, jenže pro mne osobně už bylo trošku pozdě. Když už nic jiného tak krvavé mlíko rozvážené po světe určitě překvapí. Stejně tak i pořádně rudá sprcha a odhalení hlavní herečky byly příjemným zpestřením.

Jediné co mi na filmu vadilo a to opravdu dost, byla přemíra naprosto nudných pasáží, které mě dokonale uspávaly až se jim to nakonec i povedlo a já si musel Žízeň pustit znovu, abych vůbec věděl jak to celé dopadlo. Tenhle fakt zřejmě i ovlivnil můj celkový pohled na film, protože zatímco oceňuji režisérovu kreativitu a scénáristův experiment fakt, že jsem se polovinu filmu dost výrazně nudil a nepomohl ani slušný hudební doprovod mi nedovolí jít v hodnocení moc nahoru. Tenhle snímek doporučuji vidět především jen fandům upířího žánru, nebo australské produkce, protože zbytek z toho asi zrovna dvakrát odvázaný nebude.

Hodnocení:
60%