Yeti: Curse of the Snow Demon (2008)

Přežili havárii letadla a teď je uprostřed mrazivého pekla Himalájí čeká další boj o přežití. Ocitli se totiž v teritoriu samotného Yetiho.

Univerzitní fotbalový tým letí přes Himaláje do Japonska, ale během letu se letadlo dostane do silné bouře a havaruje. Přeživší hráči a realizační tým zůstanou uprostřed zasněžených hor bez jídla i teplého oblečení zcela odříznuti od okolního světa, jen s malou šancí na záchranu. Hlavní prioritou je obstarání potravy a pokusit se nalézt vysílačku, kterou by si přivolali pomoc. Jenže nikdo z nich netuší, že brzy budou stát tváří v tvář mnohem nebezpečnější situaci, než byl pád letadla. Ocitli se totiž v teritoriu sněžné nestvůry, pro kterou se stali nečekanou příležitostí zpestřit její jídelníček. Krvelačný Yeti lační po čerstvém mase a nedopustí, aby mu někdo utekl. Uprostřed Himalájí se tak pro trosečníky rozpoutá krvavé mrazivé peklo a nerovný souboj o přežití.

Český název: Mrazivé peklo
Režie: Paul Ziller
Rok výroby: 2008
Délka: 90 min
Země: USA / Kanada

Hrají:
Marc Menard ... (Peyton Elway)
Carly Pope ... (Sarah)
Adam O'Byrne ... (James De Ravin)
Elfina Luk ... (Kyra)
Brandon Jay McLaren ... (Rice)
Taras Kostyuk ... (Yeti)
...a další

Katastrofických filmů o pádu letadla a následném boji o přežití existuje na světě už spousta. Je však málo takových, které fušují do hororového žánru. Američané a Kanaďané jsou mistři ve zprznění všech mytologických a bájných zvířat či tvorů, kteří údajně žili, nebo dokonce ‘‘žijí‘‘ na planetě dodnes. Ve svých béčkových a mnohdy spíše céčkových paskvilech prezentují své šílené představy o podobě těchto tvorů pomocí digitálních a vizuálních efektů, jejichž úroveň za moc nestojí. Režisér Paul Ziller už dávno není žádný zelenáč a na svém kontě má hezkou řádku filmů všech žánrů, ale jejich kvalita na úkor malého rozpočtu a režisérské neschopnosti nestojí za nic. I tento kousek je součástí Maneater Series.

Začátek filmu nás zavede přímo do letadla, kde se seznámíme s většinou hlavních postav a poté už následuje digitální pád letadla, který vypadal jako vystřižený z nějaké PC hry. Atmosféra v tu chvíli spíše připomíná nějakou parodii na katastrofické filmy, protože zde uslyšíme a uvidíme různé prvky komedie a suchých hlášek. Všechno naštěstí zachraňuje docela solidní hudební doprovod, který většinou rovnou oznámí příchod monstra na scénu. V tu chvíli to opravdu vypadalo, že by se mohlo jednat o slušné béčko se vším všudy. Maska Yetiho vypadala z blízka slušně a na obrazovce se odehraje i několik obstojných gore scén. Jenže všechno jde do kytek, jakmile začnou postavy před nestvůrou utíkat. V tu chvíli se z přerostlé opice stane mrštný spiderman, který skáče z jedná strany obrazovky na druhou. Tyhle pasáže byly opravdu trapné a tvůrci si je mohli odpustit. Stejně tak i stupidní dialogy jednotlivých rozhovorů, které byly většinou o ničem a děj nikam neposunuly.

Výběr prostředí musím tvůrcům pochválit, protože krása Kanadských lesů je bezesporu úžasná. Do Himalájí mají však daleko. Pro nízkorozpočtový snímek však mají všechen potenciál a pro diváka opojné kouzlo čistoty. Podobného ražení jsou i samotné gore scény. Dalo by se čekat, že když nejsou peníze, tak ani tyto krvavé scény nebudou bůhvíco. Tady jsem však narazil na omyl. Jednotlivé scény urvaných končetin či rozdupané hlavy se mi docela líbily a patří mezi to nejlepší, co bylo ve filmu k vidění. Navíc i při těchto scénách nechybělo humorné pojetí a tak můžeme sledovat i takovou scénu, jako je fackování vlastní nohou.

Co se týká hereckých výkonů, tak tady budu skeptický. Přestože většina z herců má už bohaté zkušenosti a na svém kontě hezkou řádku rolí, tak tento film si za rámeček nedá žádný z nich. Nejznámější tváří byla pro mne osobně Crystal Lowe (Wrong Turn 2, Final Destination 3).

Tento film rozhodně v divácích nevzbudí žádnou hrůzu a myslím si, že ani noční můry jenž by někoho strašily po nocích. Hororová atmosféra je postupně odsunuta stranou a přestože se zde vyskytuje několik vydařených gore scén je zde cítit převaha komických momentů, které diváka spíše rozesmějí, než vylekají. Podívat se na Yetiho dá, ale tak jednou za pět let. Za toho skákajícího bílého spiderman budu hodnotit jako slabší průměr.

Hodnocení:
40%