0-9 (45) A (127) B (183) C (178) D (193) E (48) F (100) G (103) H (162) I (73) J (50) K (56) L (93) M (140) N (70) O (44) P (157) Q (8) R (100) S (292) T (110) U (37) V (57) W (82) X (6) Y (10) Z (42)

25. 12. 2011

Byt (1968)

Jan Švankmajer a jeho další nestárnoucí klasika.
Podobně jako Andaluský pes i tento kousek je výborným surrealistickým krátkometrážním snímkem. No a podobně jako Luis Buñuel je i Jan Švankmajer úžasným režisérem, který dokáže dokonale divákovi zamotat hlavu svou špičkovou tvorbou.

Režie: Jan Švankmajer
Rok výroby: 1968
Délka: 13 min
Země: Československo
Alternativní název: Flat, The

Hrají:
Ivan Kraus
Juraj Herz

Tentokrát se děj odehrává v jedné místnosti (bytě), kde nic není takové, jak by správně mělo být. Hlavní hrdina v podání Ivana Krause se nedobrovolně ocitá v podivném prostředí, které se pro něj pochvíli stává samotným peklem na zemi. Každá jeho činnost je ve finální fázi k ničemu, protože toto místo a především jeho nábytek si žije vlastním životem a myslí vždy krok dopředu.

Během krátké chvíle se rozpoutá doslova psycho jízda, kdy atmosféra nabere takové obrátky, že je prostě k nezadržení a divák jen očarovaně hledí na scenérii před sebou. Na české poměry nevídaná podívaná se mimo jiné dostala i do světa a těší se docela solidních ovací. Není také divu, protože Švankmajer je prostě režisér – génius a jeho díla zaujmou snad každého. Především díky svému netradičnímu pojetí a hlavně svým lehce depresivním nádechem, kdy sledujeme bezvýchodnou situaci nešťastné postavy. Naši pozornost si určitě zaslouží i velice zdařilá animace, kterou má na svědomí Z. Šob.

Za opravdovou lahůdku se dá považovat i skvěle zvládnutá práce kameramana, který ve spolupráci s hudebním doprovodem a mistrovským podsvícením dokázal dostat diváky do varu. Začátek filmu je sice lehce komický a přiznám se, že mi nejednou cukali koutky, ale potom už to byla jiná káva. Bezmocnost, vztek a zoufalství dokáží mnohdy udělat svoje a především v podání nejstaršího z bratrů Krausových jsou tyto emoce dotaženy k dokonalosti. Některé scény jsou velmi působivé a přestože nejde o nic ''dech beroucího'', jde z toho všeho cítit trocha té ‘‘šílenosti‘‘, která je Švankmajerovi do jisté míry vlastní.

Na malou chvíli se zde mihne i Juraj Herz, který zde rovněž zanechá nesmazatelnou stopu. Jeho postava je do jisté míry zahalena tajemstvím, ale to samé se dá vlastně říct o celém tomto snímku. Jeho předností je především jeho rafinovanost upoutat diváka a dokonale si pohrát s jeho myslí. V české / československé kinematografii totiž není moc podobných kousků a tak je potřeba si čas od času takové klenoty opět připomenout.

Hodnocení:
90%

Žádné komentáře:

Okomentovat