Wolf (1994)

Vlčí kousnutí se pro mnohé stává prokletím, ale Jack Nicholson se jej pokusí využít ve svůj prospěch…

Když je osudného večera redaktor prestižního nakladatelství Will Randall na opuštěné silnici pokousán vlkem, netuší, že se navždy změní jeho život. Od oné události se totiž z jeho tělem začnou dít podivné věci, které si nedokáže normálně vysvětlit. Jeho smysly (čich, zrak, sluch) se výrazně zlepší a poznamenána nezůstala ani jeho dosud klidná a vyrovnaná povaha. Navíc přijde o své místo a zjistí, že jej manželka podváděla právě s onou osobou, která stála za jeho sesazením z dobře placeného místa. S mnoha jinými by to zamávalo, ale Will je nyní mnohem agresivnější a tvrdší než býval kdykoliv předtím. Mnohem větší starosti mu však dělají výpadky paměti a jeho „noční toulky“ městem, ze kterých si příliš nepamatuje, ale krev na jeho šatech a výrazné ochlupení celého těla v něm vyvolávají velké obavy, že mu vlčí kousnutí předalo i mnohem děsivější „dar“. Ani to ho však nedokáže vykolejit natolik, aby nezačal spřádat plány, jak se pomstít svému šéfovi a především muži, který jej připravil jak o práci, tak i o ženu. Navíc se začne rodit milostný vztah mezi Willem a šéfovou dcerou Laurou, který rovněž nehodlá brát na lehkou váhu. Ovšem nejtěžší chvíle přichází společně s úplňkem…

Český název: Vlk

Režie: Mike Nichols

Rok výroby: 1994

Délka: 125 min

Země: USA

Hrají:

Jack Nicholson...(Will Randall)

Michelle Pfeiffer...(Laura Alden)

James Spader...(Stewart Swinton)

Christopher Plummer...(Raymond Alden)

Kate Nelligan...(Charlotte Randall)

...a další

Jde o jeden z mála filmů, ve kterých se skloubil horor s romantikou a jenž jsem schopný tolerovat natolik, že patří mezi moje nejoblíbenější. Vlka jsem viděl už několikrát a nikdy mě tento příběh neomrzel natolik, abych se k němu po čase vrátil zase zpátky. I proto jsem byl docela překvapený, že jsem jej jaksi „zapomněl“ ohodnotit již mnohem dříve a tak jsem to samozřejmě musel ihned napravit. Filmy s vlkodlačí tématikou mám docela rád a Wolf patří bezesporu ke špičkám tohoto odvětví, přestože se svým způsobem od svých kolegů v mnohém dost liší.

Nenajdeme zde mnoho nervy drásajících momentů ani prvotřídní proměnu ve vlkodlaka (ze které byste se posadili na prdel), ale za to je tu k vidění spousta jiných předností. Tou největší je samozřejmě přítomnost a hlavně výkon Jacka Nicholsona. Tento PAN HEREC prostě patří mezi opravdovou extratřídu a já si snad nepamatuji na žádný film, ve kterém by mě vyloženě zklamal. A i zde se zasloužil mírou vrchovatou o celkový vysoký rating Wolfa, přestože více než hororových prvků, se tu dočkáme právě těch romantických / emočních. Ale k tomu jsou samozřejmě zapotřebí dva a Michelle Pfeiffer (já tuhle ženskou prostě miluju už od dětství) mu byla rozhodně rovnocennou parťačkou.

Ani ostatní herci v čele s Plummerem si však nevedli vůbec špatně. Osobně bych na tomto filmu našel jen málo slabin, kterým bych mohl něco více vytknout. Snad jen tu až přílišnou „měkkost“ tohoto filmu. Přece jenom by nebylo od věci, divákům naservírovat i několik drsnějších scén (souboj ve stodole byl dobrým důkazem toho, že by to i šlo) a pak lépe zpracované vlky. Z jejich vzhledu mě trochu boleli oči. Nicméně pořád převládají kladné věci nad těmi zápornými, takže já prostě nemohu jinak, než tomu dát nadprůměrné hodnocení.

Hodnocení:

80%