Cat People (1942)

Původní snímek pojednávající o překrásné ženě, která je sužována pradávnou kletbou svého rodu. Tento klenot klasického hororu ze čtyřicátých let, by si neměl nechat ujít žádný správný hororový fanda.

Oliver Reed se jednoho dne seznámí v newyorské zoo s překrásnou dívkou Irenou. Ta ho ihned okouzlí a po chvíli se z nich stávají přátelé. Irena žije v domě blízko zoo úplně sama a jak dá mladíkovi brzy najevo, upřednostňuje především samotu a klid. Oliver je však neoblomný a dívce nosí nejrůznější dárky. Nakonec mezi nimi skutečně přeskočí ona pomyslná jiskra a svatba na sebe nenechá dlouho čekat. Jenže tím naopak vzroste mezi nimi napětí a šťastné chvíle brzy vyšumí do ztracena. Irena s ním odmítá mít jakýkoliv fyzický kontakt a dokonce mu nechce dát ani polibek. Zdrcenému muži se to snaží vysvětlit podivnou historkou z její rodné vesnice v Srbsku, kde se ženy mění v kočičí ženy. Oliver jí nevěří a svěří jí do rukou doktora Judda, který však postupem času zjišťuje, že s dívkou skutečně není všechno v pořádku. Irenino chování se začíná zhoršovat a je jen otázkou času, kdy se její nejbližší ocitnou ve smrtelném nebezpečí. Je však legenda o prokletí skutečná, nebo to jen nemá Irena v hlavě v pořádku?



Český název: Kočičí lidé
Režie: Jacques Tourneur
Rok výroby: 1942
Délka: 73 min
Země: USA

Hrají:
Simone Simon ... (Irena Dubrovna Reed)
Kent Smith ... (Oliver Reed)
Tom Conway ... (Dr. Louis Judd)
Jane Randolph ... (Alice Moore)
Jack Holt ... (Commodor)
... a další


Když se vysloví název filmu, většina lidí si vybaví především film z roku 1982 s Nastassiou Kinski v hlavní roli. No a právě tento starší snímek se mu stal samozřejmě inspirací, i když je potřeba říct, že režisér Paul Schrader se vydal především vlastní cestou a do svého novějšího filmu použil pouze několik scén jako šablonu a samozřejmě křestní jména svých hlavních postav. Jinak jsou to však dva rozdílné filmy, které se dají jen těžko srovnávat, protože oba jsou natočeny ve zcela jiném duchu, jiné době a především mají pro diváka zcela jiné hodnoty. Zatímco režisér Jacques Tourneur tímto filmem nastartoval svou kariéru, když do té doby natočil jen několik nepříliš známých filmů a na začátku čtyřicátých let se jeho dílo stalo do jisté míry revolučním snímkem a trhákem, tak jeho novější verze moc velkou vlnu nadšení u diváků nezaznamenala. Jediné, co tehdy neušlo větší pozornosti, byly lechtivé scény, při nichž se tehdy třiadvacetiletá N. Kinski odhalila a okouzlila tak především mužskou část diváků.

Velkým lákadlem a především příjemnou změnou se stal fakt, že do té doby byli diváci zvyklí v hororových filmech vidět především samé Frankensteiny, Drákuly a vlkodlaky. Proto vzali tentokrát s povděkem to, že místo těchto klasických postav zde představuje formu zla krásná dívka, která je postihnuta strašlivou kletbou. Především pak, když jí ztvárnila atraktivní francouzská herečka Simone Simon, která v mužích vyvolávala nejrůznější erotické fantazie. Je však potřeba říct, že přestože se celým filmem nese jakýsi erotický podtext, tak se zde žádných erotických scén nedočkáme. Do jisté míry to v té době bylo i nepřípustné, takže se diváci museli spokojit pouze s hlubokým dekoltem či lehce průsvitnými plavkami. Celý snímek navíc působí hodně konzervativně a spíše než horor působí jako jakési komorní drama se spoustou romantických pasáží.

Tím však v žádném případě nechci snižovat kvality tohoto snímku, protože ty jsou naprosto neoddiskutovatelné. Tvůrcům se podařilo vytvořit naprosto úžasnou atmosféru, která zcela převyšuje všechny ostatní aspekty a místy graduje do nevýslovných výšin. Především pak scénka s pronásledováním či legendární z bazénu. Obě zmiňované stojí především na výborném kamerovém snímání, profesionálních výkonech hlavních aktérů a luxusnímu hudebnímu doprovodu. Ti z vás, jenž snad očekávají důmyslně propracované scénky s přímou proměnou dívky v šelmu, budou asi dost zklamáni, protože tento prvek zde k vidění není. Ale můžu vás ujistit, že zklamáni určitě nebudete, protože tvůrci to vyřešili po svém a divák rozhodně nebude o několik pikantních scén ošizen.

Herecké výkony jsou rovněž na velmi vysoké úrovni, a to nejen u hlavní dvojice. Žádného přehrávání se zde nedočkáte, ba spíše uvidíte, co znamenají slova - profesionálové v akci. Skupina lidí, jenž se zde objevila, vytvořila dokonalou harmonii hereckého umění a vlastní improvizace. Kromě již zmíněné Simone Simon se zde objevila i další známá herečka Jane Randolph, která si zahrála mimo jiné i ve filmu Bud Abbott Lou Costello Meet Frankenstein (1948). Nesmím opomenout ani Kenta Smithe, který se objevil i v několika dalších hororových filmech od Die Sister Die! počínaje až po The Spiral Staircase konče.

Tento film se stal jednou z legend klasického černobílého hororu a do dnešního dne se těší docela velké oblibě. Především díky skvělým hercům a atmosféře, jenž nás celým snímkem doprovází. Navíc zde máme šanci vidět, že divák si může film užít i bez přítomnosti nestvůr či vraždících psychopatů. Tato směsice romantiky, dramatu a hororu se dá v klidu označit za nezapomenutelný zážitek, který by měl vidět každý správný hororový fanda.

Hodnocení:
80%