Gojira tai Biorante (1989)

Gojira sice zmizela v hlubinách sopky, ale její DNA se brzy stane velmi žádaným „zbožím“.

Gojira zmizela v hlubinách sopky Mt. Mihara, ale něco po ní přece jenom zůstalo. V troskách Tokia naleznou vojáci a vědci zbytky její DNA, které mají putovat do laboratoře. To by ovšem o ní nesměli vědět další zájemci. Americká společnost zabývající se genetikou Bio-Major a teroristická organizace ze vzdálené země Saradia. Po malé přestřelce DNA zmizí, aby se za pět let opět vynořila. Do rukou ji dostal doktor Shiragami, který již několik roků truchlí nad ztrátou své dcery a nyní se zabývá tajným výzkumem (buňkami Gojiry). Ty mají posloužit k vytvoření anti-jaderných bakterií, které by dopomohly zničit Gojiru, pokud by se ještě někdy objevila. Jenže nikdo netuší, že doktor pracuje na svém vlastním projektu. Ten se provalí poté, co je laboratoř přepadena a na svobodu se dostane podivný tvor, který se uhnízdí v nedalekém jezeře. Kombinací DNA Gojiry, výtažku z růží a lidských buněk vznikl „Biorante“. Společnost Bio-Major se však nechce tak lehko vzdát a tak začne japonské vládě vyhrožovat, že odpálí bomby u hory Mt. Mihara, pokud jí nedají zbytky získané DNA. Jak už to tak bývá, Gojira se stejně dostane na svobodu a my tak můžeme sledovat další „monster“ souboj a zoufalé snažení armády zabít legendární příšeru jednou provždy. 

Režie: Kazuki Omori

Rok výroby: 1989

Délka: 105. min

Země: Japonsko

Alternativní název: Godzilla vs. Biollante

Hrají:

Koji Takahashi ……………….(Dr. Shiragami)

Kunihiko Mitamura …………..(Kazuhito Kirishima)

Masanobu Takashima …………(Major Sho Kuroki)

Toru Minegishi ………………..(Goro Gondo)

Megumi Odaka ………………...(Miki Saegusa)

…a další

Tento v pořadí sedmnáctý díl měl být natočen již o něco dříve, protože přímo navazuje na předchozí film Gojira (1984), ale producent Tanaka požádal veřejnost o pomoc při finální podobě nového monstra. Ti mu mohli posílat jejich skripta, z nichž bylo nakonec vybráno to nejlepší. Bohužel jak jsem naposledy chválil scénáristu i producenty za jejich návrat k původní myšlence – tedy že Gojira není žádným zachráncem Země, ale jejím ničitelem, tak tady to vidím jako krok zpátky. Přestože tu opět propuká zkáza a demolice různých objektů a vojenské techniky, moc se mi nelíbilo využití nové nestvůry. A to i přesto, že její vzhled zas až tak špatný nebyl. Když už si s tím dali tolik práce, měli na tom pořádně zamakat a ne to odbýt dvěma krátkými souboji.

Ty nevypadali vůbec špatně, jenže tvůrci se spíše zajímali o všechno jiné, jen ne o pořádný fight. Přimícháním špionážní vložky a lehce melodramatické zápletky okolo doktorovy dcery to místy vypadalo poněkud trapně. Japonci ovšem potřebují vždycky všechno pořádně zdramatizovat a kvalita jim u této série moc neříká. Hlavně když se pobaví oni sami. Přitom potenciál, který skoro každý díl nabízí je nepřehledný, jenže ti „šmatláci“ z Toho ho snad nikdy nedokáží využít naplno. Někomu možná stačí ke štěstí „humorné“ přestřelky a honičky, kdy se z půlmetru není schopné trefit vycvičené komando do zad prchajících zlodějů, kteří je tak v pohodě zlikvidují sami opravdu kuriózními situacemi. Jenže mě už to začíná pomalu ubíjet.

Po tolika dílech a po sledování nespočtu nesmyslných scén bych očekával, že se pánové konečně poučí. Oni se ovšem pořád dokáží spokojit se šablonou, která je třicet let stará. Tedy že se Gojira pokaždé odněkud vynoří, sejme všechno, co jí přijde do cesty, udělá neskutečný bordel a poté opět na nějaký čas zmizí. Sice došlo k mírnému vylepšení efektů i vzhledu papundeklových baráků a nejrůznějších druhů modelů vojenských sil, ale to k mé spokojenosti už nestačí. Při novodobých „monster“ filmech závisí úspěch především na vytvořené atmosféře a vzhledech příšer (zvířat). Tady se o nějaké děsivé či snad ponuré atmosféře moc mluvit nedá, protože nějakou větší dávku napětí aby tu jeden pohledal, ale přece jenom několik blikanců se tu objeví. 

To vzhled obou monster už byl výrazně lepší. Gojira se sice od minule moc nezměnila, ale i tak vypadá už mnohem lépe, než v předchozí Hondově sérii. Biorante ve své první fázi sice zaujal, ale ta druhá byla o mnoho působivější. Především pak jeho chapadla. Rozhodně jeho ozubená tlama grcající zelený sajrajt vypadala mnohem působivěji, nežli rozkvetlá růže. Je obrovská škoda, že na něm tvůrci víc nezapracovali a byl mu určen tak malý časový prostor, protože jinak bych se klidně přiklonil i k mnohem většímu procentuálnímu hodnocení. Takhle dám s přivřeným okem čistý průměr. 

Hodnocení:
50%