Death Ship (1980)

Skupina přeživších z potopeného výletního parníku hledá záchranu na staré německé lodi. Jak se však ukáže, ta je sice bez posádky, nikoliv však bez života…

Zaoceánský výletní parník právě vykonává svou poslední plavbu pod vedením nepříliš oblíbeného kapitána Ashlanda. Oslava je náhle přerušena hřmotným praskáním trupu lodi, když do ní zničehonic plnou rychlostí narazí cizí plavidlo. Zachrání se jen hrstka přeživších + kapitán a na kusu lodních trosek je vydána napospas moři. Už je začíná opouštět i zbytek naděje, když tu náhle spatří zrezivělou černou německou nákladní loď. Přestože sil už nemají na rozdávání, podaří se jim dostat na palubu. Jaké je však jejich překvapení, když zjistí, že na lodi není živé duše. Jejich nadšení však brzy vystřídá panika a strach, protože německá loď se pro ně brzy stane opravdovým peklem. Přestože nemá posádku, loď si žije vlastním životem a nehodlá ze svých spárů pustit nikoho živého…

Režie: Alvin Rakoff

Rok výroby: 1980

Délka: 91. min

Země: Velká Británie / Kanada

Hrají:

George Kennedy …………………(Kapitán Ashland)

Richard Crenna …………………..(Trevor Marshall)

Nick Mancuso ……………………(Nick)

Kate Reid …………………………(Sylvia)

Sally Ann Howes …………………(Margaret Marshall)

…a další

Říkal jsem si – britský horůrek točící se okolo „lodi duchů“ s příchutí kanadské spolupráce nemusí být vůbec špatný, zvláště když v něm hraje dvojice Crenna – Kennedy. Jenže brzy jsem pochopil, že tenhle kousek si do svého TOPU určitě nepřidám. Mám rád filmy točící se okolo tohoto tématu, ale tento patří k těm horším. Již samotný začátek ve mně začal budit zděšení, zda snad nepůjde o odpad. Nepříliš zdařilý start (to byla vážně nuda) se nezlepšoval ani po nárazu lodi. Očekával jsem nějaké vyvedené scénky, kdy pasažéři začnou umírat na nejrůznější způsoby (no zas takovou promakanost jako v Titaniku ne!) a ono nic. Když už se konečně přesuneme na německou loď a ta začne úřadovat, zas mi chyběla pořádná atmosféra. Ty rádoby lekačky a natahování úmrtí jednotlivých postav mi náladu rozhodně nezlepšili. Teprve poslední půlhodinka ukojila moje potřeby, abych začal i o nějaké té procentuální odměně uvažovat. „Alespoň vím, že nemám žrát žádné německé bonbony!“. 

Filmový námět se mi líbí, rád si čtu knihy s podobným obsahem – tedy o lodích bez posádky křižující oceány a moře již celé věky. Jenomže tohle není „Bludný Holanďan“, nýbrž dle mého zbytečně nevyvážený scénář, který místy postrádá logiku, jak v chování postav, tak se zde dá vidět i několik nelogičností. Nemá smysl to omývat pořád dokola, ale občas by se měli tvůrci pořádně zamyslet a hlavně promyslet co chtějí vůbec točit. Pokud má jít o duchařinu, tak to chce alespoň dvě-tři pořádné lekací scény a ne jen jakési huhlání v němčině a mrkající nebožtíky. Navíc mě neskutečně vytáčel ten „uchcánek“, bože jak já mu přál bolestivou smrt. Bohužel jak už to tak bývá, ti nejnudnější a nejotravnější to většinou přežijí. 

Zhruba v polovině jsem si řekl, že když už mi tenhle osm desátkový horor toho moc zajímavého nenabídne, tak snad alespoň zažiju herecké orgie. Crennu si pamatuji z Ramba, takže jsem očekával obdobný výkon, jenže on tu nedostal zas až tolik prostoru – nebo to bylo možná tím, že mě neskutečně sral zbytek jeho rodiny. Takže se má pozornost upřela alespoň na Kennedyho a ten nezklamal. Jeho psychologická proměna ušla a jako magor kapitán společně s Adolfem na plátně alespoň trochu nastartovala onu „děsivější“ stránku filmu. Bohužel ve finále to vidím na obyčejný průměrný film, který mi stačilo vidět jednou. Škoda nevyužitého potenciálu.

Hodnocení:
50%