Každá opera má své tajemství a je jen otázkou času, kdy se rozhodne vystoupit napovrch. |
Český název: Fantom opery
Režie: Robert Markowitz
Rok výroby: 1983
Délka: 96 min
Země: USA
Hrají:
Maximilian Schell ... (Sándor Korvin)
Jane Seymour ... (Maria Gianelli / Elena Korvin)
Michael York ... (Michael Hartnell)
Jeremy Kemp ... (Baron Hunyadi)
Gellért Raksányi ... (Lajoš)
...a další
Klasický román Gastona Lerouxe se dočkal od roku 1908 hned několika filmových zpracování a bohužel musím konstatovat, že tohle je jedno z nejhorších. Známý příběh v něm figuruje Fantom, záhadná to bytost zná určitě spousta z vás, takže nějak více se rozepisovat o samotném ději zřejmě nemá cenu. Jen se tentokrát přesuneme z Francie rovnou do Maďarska. Kostra příběhu zůstala celkem nepozměněna nicméně se zde dá přece jenom nalézt několik nových nápadů. Jenže se však nejedná o nic převratného, co by nás posadilo na zadek.
Tento televizní film vkládal veškeré své naděje především do hvězdného obsazení, které mělo jeden hlavní cíl. Tím bylo nalákat co největší počet diváků, vždyť co jméno to pojem. Jenže ani tento krok není vždy zárukou kvality, zvláště pak když samotná kvalita scénáře a práce režiséra zrovna moc lesku nepobraly. Obrovská část snímku je zastřena romantikou a její přemíra místy opravdu nudí. Chvílemi jsem měl chuť to prostě vypnout, protože se nic moc zvláštního nedělo. Po hektickém začátku, kdy máme šanci sledovat zrod Fantoma bylo alespoň ještě cítit napětí a atmosféra měla jisté grády, jenže jakmile Korvin zmizel z povrchu zemského započala nudná část příběhu.
Sledování Jane Seymourové sice nenechá mužskou část publika nikdy zcela chladným, jenže zrovna role operní pěvkyně k ní moc neseděla. Podobný problém jsem měl i s mušketýrem Michaelem Yorkem. Oba se sice snažili seč mohli, ale já byl z toho všeho okolo jaksi na rozpacích. Zato Max Schell byl jasně hlavním tahounem celého snímku a jeho ztvárnění šíleného dirigenta byla luxusní. Tím se dostávám i k tomu, že jediným oživením byly v těchto chvílích záškodnické práce Korvina, který se své múze snažil vyčistit cestičku ke slávě. Naštěstí se poté rozhoupal k dalším vraždám a atmosféra se v tu chvíli vrátila opět do těch správných vod. Jenže i zde jsem postrádal trochu té tvrdosti, kterou má dobrý horor mít. Vražedné scény byly většinou přerušeny střihem, nebo se kamera schválně vzdálila co nejdále, aby divák neviděl pořádně jednotlivé detaily.
Zlatý hřeb večera však přišel se závěrem, kdy nám Fantom ukáže svou znetvořenou tvář. Na masce totiž spolupracoval samotný Stan Winston, který odvedl opět velice slušnou práci. Konečně se mi v těchto chvílích dostalo přesně toho, co jsem od toho očekával celou dobu. Viděl jsem už několik filmových verzí a můžu říct, že tato maska patřila k těm nejlepším a to zcela po právu. Je jen opravdu velká škoda, že krásných okamžiků zde bylo opravdu jen poskrovnu.
Hodnocení:
50%
Žádné komentáře:
Okomentovat