Promenons-nous dans les bois (2000)

Netradiční Červená Karkulka a vlk, který tentokrát nesežere babičku, ale postupně zabíjí mladé herce na zámku hluboko v lesích.

Partička mladých amatérských herců dostane nabídku, aby zahráli menší představení na tajemném zámku barona Axela de Fersena. Práce se jim zamlouvá a tak po nudné cestě dojedou k nádhernému zámku uprostřed lesů. Seznámí se zde s jeho obyvateli, Baronem Fersenem, který je upoután na invalidní vozík, jeho divným vnukem Nicolasem a ještě divnějším sluhou (myslivcem) Stéphanem. Kromě zvláštního chování barona a totálního nezájmu jeho vnuka se dozví i o záhadném vrahovi, který zabíjí mladé dívky v okolních lesích. Začne tedy jejich představení o Červené Karkulce, které se nesetká s velkými ovacemi. Následuje noc na kterou jen tak nezapomenou. Vrah v kostýmu vlka rozehraje své vlastní představení a herci se stanou samozřejmě hlavními aktéry jeho zvrácené hry.


Český název: Hluboko v lesích
Režie: Lionel Delplanque
Rok výroby: 2000
Délka: 90 min
Země: Francie
Alternativní název: Deep in the Woods

Hrají:
François Berléand ... ( Axel de Fersen)
Thibault Truffert ... ( Nicolas)
Clotilde Courau ... ( Sophie)
Clément Sibony ... ( Matthieu)
Vincent Lecoeur ... ( Wilfried)
Alexia Stresi ... ( Jeanne)
Maud Buquet ... ( Mathilde)
Denis Lavant ... ( Stéphane)
...a další

Francouzský režisér nám představil jeho vizi pohádky o Červené Karkulce, která je jeho zatím jediným známějším počinem ve filmových vodách. Jenže jak už to tak bývá, nedopadlo to moc dobře. Začátek byl sice slibný a úvodní scéna, kdy matka svému synovi čte právě pohádku o Červené Karkulce a poté je zavražděna, slibovala zajímavou podívanou. Dokonce ještě první vražda na zámku mě celkem potěšila, jenže potom přišla hluchá a nudná půlhodina, která byla okořeněná pouze lesbickou scénou dvou hereček. Konec filmu sice nabyl trochu spád, ale filmaři nám neukázali nic nového a laciné triky srazily už tak slabou kvalitu až na samé dno.

Samotné prostředí filmu, jako je zámek a přilehlé lesy, byl určitě dobrým nápadem a vlastně je asi to jediné co se mi kromě hudby na filmu líbilo. Proč? Protože jak scénář tak výkony herců byli mizerné.

Scénář - to, že se režisér nedržel literární předlohy o Červené Karkulce a vložil tam své vlastní prvky, by ještě tak nevadilo. Jde spíš o jeho trapné provedení samotných herců, na které jsem jen vyjeveně hleděl (stejně jako ten malý kluk ve filmu) a už tahle scéna mě znechutila a zbytek filmu to jen podtrhl.

Výkony herců byly opravdu otřesné a já určitě bych na jejich představení nešel, ani kdyby bylo zadarmo. Jediné co se mi líbilo, byl psychopatický výraz sluhy Stéphana a opožděný vnuk Nicolas, jehož výraz a chování jsem velmi rychle pochopil. Když žijete s bláznivým dědou a úchylným sluhou není divu, že si zabodne vidličku do ruky a jeho jedinou hračkou jsou sirky.

Někteří z herců se dokázali kupodivu i prosadit do známých filmů či muzikálů. Clotilde Courau si zahrála v Edith Piaf, Posedlost. Neznámějším je asi herec Denis Lavant (sluha), který si zahrál menší roli v Bídnících a jeho životními filmy jsou Tuvalu a Šachová partie.

Když jsem přistál na letišti a zašel do trafiky, neměl jsem si tohoto filmu radši všímat. Bohužel se, ale stalo a tak jsem si koupil a doma hned pustil. Neříkám, že je to úplný odpad, ale tento neoriginální film s tupými dialogy a špatnými herci velmi balancuje na jeho okraji.

Hodnocení:
Kdyby se zde neobjevila slušná hudba dal bych zřejmě 10%. Takhle se to přehouplo na konečných 20%, a to hlavně za prostředí a chudáka Nicolase.