Kytice (2000)

Režisér Brabec se rozhodl natočit sedm balad z nesmrtelné Erbenovy Kytice. No a jak se mu to povedlo? To musíte posoudit sami...

Kdo by neznal Erbenovu sbírku třinácti balad Kytici. Na základní škole to byla povinná četba. Hlavní roli v jednotlivých baladách hrály ženy a jejich obsahem byli vždy mezilidské vztahy, vina a z toho vyplývající trest. Dosti nelehkého úkolu se ujal známý kameraman a do té doby příležitostný režisér Brabec, který se rozhodl tuto literární klasiku přenést na filmové plátno. Vybral sedm balad, kterým svým netradičním způsobem „vdechl život“ a vyvolal dosti rozporuplné reakce mezi diváky…

Režie: F. A. Brabec

Rok výroby: 2000

Délka: 81 min

Země: Česká republika

Hrají:

Dan Bárta...(Vodník)

Linda Rybová...(Dívka)

Karel Roden...(Voják)

Klára Sedláčková...(Dívka)

Bolek Polívka...(Polednice)

Zuzana Bydžovská...(Matka)

Anna Geislerová...(Dornička / Hata)

Nina Divíšková...(Macecha)

Věra Galatíková...(Matka)

Alena Mihulová...(Dcera)

Sandra Nováková...(Hana)

Kateřina Janečková...(Marie)

Stella Zázvorková...(Stařena)

...a další

Na úvod se musím přiznat, že já na rozdíl od mnoha jiných z toho zas až tak nažhavený nebyl. Zatímco Kytice v psané podobě mě okouzlila už ve školní lavici, tak tenhle film jsem musel místy

doslova přetrpět abych neusnul nudou. Kvalita jednotlivých „příběhů“ je totiž značně různorodá – stejně jako jejich zpracování. Úvodní Kytice byla jen krátkým leč celkem slušným předkrmem. První příběh o Vodníkovi byl jeden z nejlepších, především díky úžasné kameře a efektům. Tenhle se mi líbil asi nejvíc. Dvojice Dan Bárta a Linda Rybová si vedla velice dobře, navíc herečce to neskutečně seklo. Ono známé: „Něco padlo. – Pode dveřmi mok se jeví – krvavý; a když stará otevřela, kdo leknutí vypraví! Dvě věci tu v krvi leží – mráz po těle hrůzou běží: dětská hlava bez tělíčka a tělíčko bez hlavy.“ z toho vždy zamrazí.

Potom ovšem přišla tragédie, v podání Karla Rodena zavěšeného na provazu, jenž byl v každém druhém záběru vidět. Nezachránil to ani umrlec Jiří Schmitzer. Pro mnohé bezchybná balada Svatební košile, pro mě doslova utrpení. Někomu se ono humorné pojetí líbilo, ovšem já zde viděl nejhorší Rodenův výkon v jeho kariéře. Navíc pokud znáte animovanou verzi příběhu, musíte souhlasit, že ta byla o 100% lepší. Další v řadě je Polednice, která opět zaujme, ale zde zůstal zcela

nevyužitý potenciál tohoto silného příběhu. Doslova to chlapci odflákli, přesto si Bolek Polívka alespoň částečné uznání zaslouží.

Následoval jeden z nejmorbidnějších příběhů (tedy alespoň podle psaného slova) Zlatý kolovrat. Jenomže nebýt nahé Anny Geislerové stálo by to úplně za ho…Zbytek herců podal naprosto trapné výkony a to nemluvím o tragickém zpracování takto silného příběhu. Jakmile se totiž děj odehrával na panství – boleli z toho až oči a popravdě se mi chtělo i brečet. Poslední dvě povídky (Dceřina kletba a Štědrý den) už byly jen průměrným odvarem, který neurazí, ale ani moc nenadchne. Ve druhém jmenovaném alespoň potěší svou přítomností i předvedeným výkonem skvělá herečka Stella Zázvorková a tehdy ještě mladičká Sandra Nováková. Nicméně pokud bych neznal Erbenovu Kytici, asi bych ani jeden z příběhů (balad) nepochopil.

Takže pojďme k finálnímu zúčtování. Jak jsem řekl, kamera a efekty jsou u většiny ze sedmi příběhů hlavní doménou, ale to je tak vše. Zbytek začínaje hereckými výkony (až na několik skvělých herců – ty jsem vypsal už výše), nevyužitým potenciálem a nudností mi nedovolí dát víc než průměrné hodnocení. Bohužel. Je mi jasné, že se mnou většina z vás nebude souhlasit, ale já propříště dám přednost raději zase knižní podobě.

Hodnocení:

50%