Expert na výbušniny Richard Gaynes je po zpackané
protiteroristické akci, při které zemřelo několik členů jeho
týmu, suspendován a následně se stáhne do ústraní. V Německu
si založí bezpečností firmu a právě když v Mnichově probíhá
vědecký kongres, dojde k další teroristické akci. Při ní se
skupina teroristů zmocní špiček státu i nejlepších vědců a
vyhrožují odpálením jaderné bomby. Ta lze údajně odpálit na
dálku, nanodetonátorem, který je ukryt uvnitř těla vůdce
teroristů Morana. Detonátor je navíc napojen na jeho životní
funkce. Gaynes se společně se svým kolegou Emmerichem pokusí
teroristy zneškodnit, ale dojde k postřelení Morana, který je
těžce raněn a umírá. Doktor Bickell nabídne Gaynesovi pomoc, v
podobě svého tajného výzkumu v oblasti nanotechnologie. Ten
souhlasí a tak se společně s několika vědci, nechá zmenšit do
mikroskopické velikosti a na palubě speciální ponorky je
vstříknut do krevního oběhu umírajícího teroristy. Mají jen
devět hodin, aby v jeho těle nalezli ukrytý detonátor, jinak
dojde k výbuchu.
Český
název: Nanosonda
Režie:
Christian McIntire
Rok
výroby: 2002
Délka:
90 min
Země:
USA
Hrají:
Lance Henriksen...(Gaynes)
Robin Givens...(Rachel Saverini)
Velizar Binev...(Dr. Bickell)
Julian Vergov...(Moran)
William Zabka...(Emmerich)
...a další
Z podobných scifi zápletek mívám většinou kopřivku, ale nechal
jsem se zlákat Lanceho jménem na obalu. Samozřejmě jsem tušil,
že půjde o další céčkovou podívanou (protože on už v
poslední době snad ani v ničem jiném nehraje), ale přesto jsem
nedbal varování v podobě nízkého hodnocení na internetu. Sice
jde skutečně o podprůměrný film s hodně nadsazenou zápletkou,
ale kupodivu jsem se u něj ani moc nenudil. To ovšem neznamená, že
bych Nanosondu musel ještě někdy vidět znovu.
Občas je dobré u podobných blbostí vypnout a jen nenuceně
sledovat naivitu některých scénáristů. Samozřejmě musím
připočítat i zoufalost kdysi dobrých herců, kteří už musí
přijímat role i v takových filmech. Lance Henriksen, Robin Givens
i William Zabka už mají své nejlepší role dávno za sebou.
Úsměvná na to všem byla hlavně akční stránka filmu. A to
především ze začátku. Přestřelka v kongresovém sále to byla
jedna velká katastrofa. V tu chvíli stupidita dosahovala svého
vrcholu a já nervozně pokukoval po tlačítku STOP.
Naštěstí beznadějnou situaci alespoň trošku zlepšila ona cesta
do lidského těla. Scénárista se mimochodem snažil čerpat z
filmu Fantastická cesta (1966) a ani to moc neskrýval. Digitální
triky sice měli podprůměrnou úroveň, ale souboje s bílými
krvinkami či roztočem mi přece jenom dokázali alespoň na chvíli
spravit chuť. Samozřejmě zde nesmí chybět spousta žánrového
klišé, nesmyslných situací, ale i rádoby dramatických chvilek,
bez kterých bych se klidně obešel. To už je ovšem nešvar
podobných filmů a nejen jich. Nanosonda tak jistě nikdy velkou díru do světa neudělá a nízké
hodnocení má zcela po právu. Pokud jste ovšem milovníky
céčkových filmů nebo Lance Henriksena, klidně se na to mrkněte.
Sem tam se tento kousek objeví v televizi.
Hodnocení:
20%
Žádné komentáře:
Okomentovat