 |
| Čtyři režiséři, čtyři příběhy plné strachu… |
Thajská distribuce se poslední dobou snaží vymanit
ze stínu svých Japonských a Jihokorejských kolegyň, které natáčí jeden „děsivější“
film za druhým (no jak pro koho). Proto se rozhodla čtveřice režisérů po vzoru Američanů
vytvořit takovou „menší“ hororovou kolekci. Každý z nich natočil jeden
krátký film, jehož náplní má být lidský strach. Každý z nich má své
přednosti, ale i slabiny, jenž mnohé ovlivní v celkovém hodnocení stejně
jako mně. Naštěstí žádný z příběhů netrvá moc dlouho na to, abychom začali
pociťovat nudu – přestože v určitých pasážích to jde jen hodně těžko.
Pojďme se na ně podívat pěkně postupně:
Režie: Parkpoom Wongpoom, Banjong Pisanthanakun,
Youngyooth Thongkonthun, Paween Purikitpanya
Rok výroby: 2008
Délka: 111. min
Země: Thajsko
Alternativní názvy: Phobia, 4bia
Hrají:
Maneerat Kham-uan ……………( Pin) - "Loneliness"
Apinya Sakuljaroensuk …………( Pink) - "Deadly
Charm"
Witawat Singlampong ………….( Diaw) - "Deadly
Charm"
Nattapong Chartpong …………..( Ter) - "The Man In
The Middle"
Kantapat Permpoonpatcharasuk …( Aey) - "The Man
In The Middle"
Laila Boonyasak …………………( Pim) - "The Last
Fright"
… a další
1)
Loneliness (Youngyooth Thongkonthun)
V prvním příběhu máme šanci sledovat mladou
dívku Pin, která tráví svůj čas doma se zlomenou nohou. Jelikož je
nezaměstnaná, tak se jí kupí nezaplacené účty, domácí marně buší na dveře kvůli
nájmu a jediné co jí občas zabaví je posílání sms. Jednoho večera dostane jednu
takovou sms od neznámého čísla, ve které se s ní někdo snaží seznámit. Pochvíli
váhání odpoví, čím si vykope vlastní hrob…
Režisér Youngyooth Thongkonthun doteď natáčel
převážně komedie a tak tohle pro něj byl první těžký křest ohněm, co se hororového
žánru týče. No a nedopadlo to vůbec špatně. Úplně si vystačil s jednou herečkou,
malým bytem a mobilním telefonem. Atmosféra sice zezačátku postrádá potřebné
napětí, ale postupem času šlo ve vzduchu vycítit zlepšení. Sice nešlo o nic
převratného, u čeho bychom lapali po dechu, ale určitě to byla příjemná změna
oproti těm všech černovláskám lezoucích odevšad. Jen ten konec byl takový hodně
zmatený, ale na efekt dobré. Rozhodně mě to příjemně navnadilo na další
příběhy.
2)
Deadly Charm (Paween Purikitpanya)
Skupina studentů ráda šikanuje slaboduchého Ngida,
který je nedávno napráskal, že kouří trávu. Neustále jej ponižují, mlátí ho, až
to jednoho dne zajde za únosnou mez. Všechno skončí obrovskou tragédií a
chlapec umírá. Nikdo z nich však netušil, že se tento „blbeček“ věnoval
černé magii a ani po smrti jim nedá pokoj. Nadešel čas na krvavou odplatu,
která bude všechny pekelně bolet…
Tentokrát nás dostanou do varu již pěkně od začátku.
Surové chování zdejší mládeže určitě v nikom nevykouzlí úsměvy ve tváři,
ale spíše opovržení. Jaké však bylo mé překvapení v tom, kam se začal
tento snímek ubírat dále. Režisér má rád zřejmě pořádné extrémy (Asiati jsou
občas pěkní úchyláci) a tak se diváci dočkají několika velice podařených
záběrů, při nichž se slabším povahám možná zvedne kufr. Bohužel na druhou
stranu je zřejmá i oduševnělá masturbace nad digitálními efekty, které se tedy
nepovedli vůbec a kvalitu příběhu srazili v některých momentech dolů. I
tak mi však druhý příběh nadlouho utkví v paměti, protože něco takového se
hned tak nevidí. Pochválil bych především práci kameramana, který odvedl
pořádný kus práce.
3)
The Man In The Middle (Banjong Pisanthanakun)
Čtyři přátelé vyráží sjet na raftu řeku, ale nikdo z nich
netuší, že to pro ně bude poslední společná akce. Nebezpečné peřeje zapříčiní,
že jeden z nich zmizí pod vodou nadobro. Nebo ne?
Tak tento příběh mnozí označují za nejslabší článek
a i v mých očích byl asi nejhorší. To však neznamená, že by mě tato
průměrná podívaná nezaujala. Ba spíše naopak. Alespoň už teď vím, že nebudu ve
stanu spát nikdy uprostřed. Navíc je vše pojato spíše jako taková hororová
komedie i když s tímto označením budu opatrný. Některé dialogy byly
trefné, jiné trapné, ale to už tak většinou bývá. I zde se podařilo režisérovi „místy“
vystihnout opravdu skvěle ponurou atmosféru a i samotný závěr bude pro leckoho
nečekaný.
4)
The Last Flight (Parkpoom Wongpoon)
Od vody se přeneseme obloukem do letadla, kde máme
šanci sledovat velice podivný let. Mladá letuška je přinucena „pečovat“ o tělo
nedávno zemřelé princezny, se kterou jí toho pojí mnohem více, než si je sama
ochotna přiznat. Již tak děsivý let se promění v její nejhorší noční můru…
Říká se to nejlepší nakonec a já s tím souhlasím.
Možná se mnou nebudete souhlasit, ale já si zde vytvořenou atmosféru užíval asi
nejvíce. Když pominu fakt, že tu hrála asi nejpěknější herečka, tak napětí by
se dalo v určitých pasážích doslova krájet. Již samotná představa, že
musíte letět několik hodin s mrtvolou vedle sebe je zneklidňující a co
teprve, když se začne odehrávat něco mnohem horšího. Jde jen o iluzi? Může naše
svědomí vytvořit něco tak hrůzostrašného, zvláště když ho nemáme zrovna dvakrát
čisté? Finální vygradování bylo důstojným rozloučením s touto minisérií.
Hodnocení:
70%
Žádné komentáře:
Okomentovat