 |
| Vlčí krev smícháme s lidskou a vznikne z toho muž-vlk. Dokážeme jej však zkrotit? |
Doktor Cameron během dnešní noci hodlá dovést svůj „šíleně geniální“ výzkum do úspěšného konce. Hodlá všem ukázat, že skutečně dokáže vstříknutím vlčí krve do lidského subjektu, proměnit infikovanou osobu v muže-vlka (lépe řečeno vlkodlaka). Jako pokusné morče si vybral svého prostoduchého zahradníka, který se během několika minut skutečně promění v zarostlé monstrum. V doktorově mysli se zrodí ďábelský plán a svůj výtvor využije k osobní pomstě. Terčem se mají stát jeho čtyři bývalí kolegové, kteří se neustále vysmívali jeho předchozím neúspěchům. Něco však nedomyslel. Jak dlouho dokáže udržet zdivočelého Petra na uzdě, než se jeho zuřivost obrátí proti němu samému?
Režie: Sam Newfield
Rok výroby: 1942
Délka: 77. min
Země: USA
Hrají:
George Zucco ………………..(Dr. Lorenzo Cameron)
Anne Nagel …………………..(Lenora Cameron)
Glenn Strange …………………(Petro)
Johnny Downs ………………...(Tom Gregory)
Mae Busch …………………….( Susan)
…a další
Pojďme se ponořit do tohoto ponurého příběhu, tedy alespoň jak se na první pohled zdá. Hustá mlha se pomalu snáší pod koruny stromů, ptáci cvrlikají a vlčí vytí se rozléhá krajem. Tohle všechno zpočátku vytvořilo slušně se rozvíjející atmosféru, která slušně doplňovala úvodní proměnu člověka ve vlkodlaka. Ještě v těchto okamžicích jsem pevně doufal, že půjde o další ze starých vlkodlačích skvostů, ale potom přišel postupně úpadek. Nevím, možná za to mohla tehdejší doba, moralizování lidí, nedostatek financí, nebo jen malá odvaha režiséra, ale film se nikam pořádně nezačal rozvíjet. Přišlo mi to celé jako bloudění v kruhu, kdy divák sleduje další a další proměny, ale nic navíc nedostane.
Ona zápletka s pomstou vypadala opravdu slibně, jenže co z toho, když se buď jednotlivé útoky odehrávali mimo kamery, nebo připomínali spíše jakousi grotesku. Jestli tohle mělo někomu nahnat hrůzu to opravdu nevím. Ono putování z místa na místo, z baráku do baráku začalo po nějaké době být pěkný vopruz a nějaké prokrvení pořád nenastávalo. Začal jsem se postupně nudit a potom už jen stále častěji sledoval, kdy bude konec.
Asi nejvíc mě zaujal tvůrčí nápad, že ponechají proměněného Petra v jeho ošacení. Ve většině vlkodlačích filmů totiž tvor ze sebe všechno oblečení strhá, nebo jej prostě svleče. Jeho podoba celkově vypadala poněkud jinak i přes plnovous a špičaté zuby bylo možno pořád vidět lidské obrysy tváře. Bohužel jeho chování už tak okouzlující nebylo a místo abych sledoval nelítostnou bestii, tak jsem si připadal jako při šmírování rozdivočeného beránka.
The Mad Monster není vyloženě hrozným filmem, ale ani žádným starým skvostem, po kterém bych musel šahat ještě někdy znovu. Ve své době možná byl docela oblíbený (americké publikum má celkem divné choutky), ale v porovnání s o rok starším The Wolf Man (1941) je to podprůměrný film.
Hodnocení:
40%
Žádné komentáře:
Okomentovat