Bílý sob: zkáza všech lovců, tedy alespoň podle jedné staré Laponské pověsti. Nicméně se tento snímek dočkal ocenění i na MFF v Karlových Varech. |
Laponsko: daleko za polárním kruhem leží uprostřed
zasněžených kopců a ledem pokrytých plání malá vesnice. Většina z místních
obyvatel se živí jako lovci sobů, které využívají i k tradičním soutěžím,
jako je třeba sobí spřežení. Při jednom takovém závodě se do sebe zakouká mladý
lovec Aslak a pohledná Pirita. Brzy následuje svatba a oba touží po krásném a
ničím nerušeném životě. Jenže Piritu začne brzy tento život trochu nudit a tak
navštíví zdejšího šamana, který jí ukáže cestu jak očarovat každého muže v dohledu.
Za všechno se však musí něčím zaplatit a Piritina čarovná moc si začne vybírat
svou krutou daň. Pokaždé když se dívka do někoho zakouká, tak se promění
v bílého soba, postrach všech lovců. Muže naláká do pasti a následně
zabije. Záhadná úmrtí několika lovců způsobí ve vesnici velké pozdvižení a lov
může začít…
Český název: Bílý sob
Režie: Erik Blomberg
Rok výroby: 1952
Délka: 75. min
Země: Finsko
Hrají:
Mirjami Kuosmanen …………………..(Pirita / Maarita)
Kalervo Nissilä ……………………….( Aslak)
Arvo Lehesmaa ………………………( Tsalkku-Nilla)
…a další
Režisér a scénárista v jedné osobě Blomberg se nechal
inspirovat k natočení svého filmu prastarou Laponskou pověstí.
Skandinávské země jsou jich plné a tak není divu, že čas od času přejde nějaká
na filmová plátna. Pouhých šest týdnů trvalo natočení tohoto kousku, ale za
svou snahu a píli byl celý štáb po zásluze odměněn. Získal několik prestižních
ocenění (např. Golden Globe (Zlatý globus) za nejlepší zahraniční (cizojazyčný)
film, nebo na mezinárodních filmových festivalech v Cannes či Karlových
Varech, kde byl v roce 1954 poprvé promítán u nás.
Mám rád severskou tvorbu a především jejich
nádhernou krajinu. Právě ono kouzelné prostředí nehostinného severu Finska mě
zaujalo nejvíce. Všudypřítomný sníh a led kam až lidské oko dohlédne je skvělou
příležitostí natočit i něco víc, než jen „ale i přesto krásné“ přírodopisné
dokumenty. Laponsko se táhne napříč celým skandinávským územím za polárním
kruhem a zasahuje kromě Finska také do Švédska a Norska. Podnebí je subarktické
s řídkou vegetací, s výjimkou hustě zalesněné jižní části. Na sever od
polárního kruhu panuje během zimní sezony polární noc a během letní sezony
naopak polární den, jevy jenž bych chtěl někdy v životě zakusit na vlastní
kůži. Každá z těchto zemí má kromě svých pověstí a bájí rovněž řadu
zajímavých tradic. Zde máme šanci shlédnout velmi zajímavý závod v sobím spřežení,
který může v klidu konkurovat koňským dostihům.
Vraťme se ale zpátky k samotnému filmu, který
nám kromě nádherné krajiny nabídl i docela zajímavý děj. Snímek povětšinu času
vůbec nepřipomíná hororový film, ale spíše jakousi obdobu drama, kdy v první
polovině sledujeme zamilovanou dvojici, kterak si užívá života po svatbě. Mirjami
Kuosmanen byla opravdu kus pohledné ženské a tak není divu, že se po její
filmové postavě otáčel nejen mužský kolega. Samotná Pirita však není tipem
domácí puťky, která by seděla u plotny a čekala na návrat svého milovaného. Moc
dobře si uvědomuje svůj půvab a pokusí se jej zúročit. I zde však platí, že
zahrávat si s magií se nevyplácí. Zvláště když jsou k ní seveřané
dost nedůvěřiví. Její touha po očarování každého muže se jí šeredně vymstí a
její prokletí jí stáhne rovnou do samotného pekla…
Film nám zde kromě šamanské magie, jenž promění u
posvátného místa (hrobu) sobů Piritu v to co sama chce, nabídne i její
odvrácenou tvář. Většinou nikdo nedostane nic zadarmo a tak i zde má mince dvě
strany. Tou odvrácenou tváří je myšlena proměna Pirity v bílého soba,
kterého možná někteří považují za symbol čistoty, ale tady je tomu právě
naopak. Krásná dívka však musí představovat krásné zvíře, jenž je schopné
uhranout svou oběť, nalákat jí do pasti a zabít. Nečekejte zde však žádného
nasupeného soba, který rozdupe hlavu nebožáka napadrť. Finové totiž mají rádi
pestrost a tak do toho všeho ještě přimíchají vampyrismus. Ano skutečně naší
hrdince narostou dva tesáky a…
Valkoinen peura je sám osobě velice zajímavým
filmem, který si svá ocenění určitě zaslouží. Netuším však, zda vás dokáže
natolik zaujmout jako mne, abyste byli schopni ho jako já ohodnotit
nadprůměrně. Erik Blomberg však odvedl pořádný kus práce a já si nemůžu
stěžovat.
Hodnocení:
70%
Žádné komentáře:
Okomentovat