Někdo tam dole mě má rád (2008)

Pokud se nedovoláš tam nahoře, tak se obrať pro pomoc ke mě dolů. Já vždycky rád pomůžu lidem v nouzi. Hlavně když bude dobré pivo a dokážu ti vyvrátit tvou víru. Potom už záleží jen na tobě, jak se pomstíš těm, kteří ti ublížili.

Oto žije spokojený život se svou manželkou a dospívající dcerou. Jednoho dne vyrazí do kostela, kde si potřebuje promluvit s bohem. Při cestě domů je však přepadem a vážně zraněn. Od té doby je připoután na invalidní vozík a ochrnul na celé tělo. Jeho manželka se začala tahat s chlapama a jediné co mu dělá radost je dcera. Vše se brzy změní a Oto na vlastní oči uvidí, jak k nim do domu vniknou tři násilníci a manželku s dcerou nejprve znásilní a poté zabijí. Oto začne v myšlenkách promlouvat k bohu a chce pomstu, jenže ten mu neodpoví a tak se obrátí na ďábla. Odpovědí je mu příchod záhadného Maxe, který mu slíbí pomoc poté co se mu upíše krví. Oto může znovu chodit a dokonce má příležitost se pomstít i vrahům své rodiny. Jenže to nebude tak lehké jak si představoval. Max mu otevře oči a vezme ho na prohlídku krutým světem, který donutí silně věřícího Otu nahlédnout do nejtemnějších koutů lidské duše.


Režie: Roman Vojkůvka
Rok výroby: 2008
Délka: 120 min
Země: Česká republika

Hrají:
Martin Frajt
Roman Vojkůvka
Michal Sopuch
Barbora Mottlová
Andrea Civáňová
... a další

Po delší době vyšel další český hororový kousek na dvd a já stejně jako další nadšenci jsem na něj byl zvědavý. Otcem tohoto díla je Roman Vojkůvka, který je scénáristou, producentem, režisérem i hercem v jedné osobě. V českých filmových vodách se už nějakou dobu objevuje a ti z nás, kdo viděli film Neusínej! (2006) ví co od něj můžou očekávat. Tentokrát mě ovšem dost zklamal. Samotný scénář filmu mi přišel ještě docela zajímavý, ale jeho filmové ztvárnění ve mně nechalo spoustu rozporuplných zážitků. Autor vůbec nezakrývá svou nevoli vůči křesťanství jako takovému a víře v něco co nám má v nejhorších chvílích pomoci. Osobně mu tohle nezazlívám, protože ani mě tohle téma není pochuti.

Na začátku je nám ukázán Ota a jeho povedená rodinka. Zaslepen vlastní vírou v rodinné štěstí nevidí začínající problémy a věří, že bůh mu ve všem pomůže. Poté co je přepaden a uvězněn na invalidním vozíku pozná pravdu, kterou předtím neviděl. Manželku už nebaví vyměňovat mu posrané plenky a ráda se pobaví. Tady se dostaví suchý humor, kdy si to stará rozdává s milencem a přitom si z Oty dělají srandu. Mužská část diváků se tady rozdělí jistě na dvě poloviny. Ta jedna cítí s chudákem na vozíčku, který musí snášet nevěru a ponížení. Ta druhá je na straně manželky, která si chce přece užívat života a tak si ráda přihne a pomiluje. Dosavadní průběh mě dost nudil a spíše jsem si připadal jako při sledování televizních sladkých seriálů, které dávají na našich stanicích v osm večer. Žádný sex, jen vzdychání za zavřenými dveřmi a nudný hudební doprovod.

Trochu se to rozjede příchodem tří násilníků, kteří si užijí s pohlednými herečkami. Což o to, bylo na co koukat protože obě herečky jsou pohledné, ale všechno kazily doprovodné monology neherců, které většinou obsahovali jen spoustu sprostých slov u kterých jsem se sice zasmál, ale nuda mě neopouštěla. Žádné vzrušení se nedostavilo ani při análním styku a narážení hlavy o skříň což mělo za následek smrt jedné z hereček. Ta druhá už zemřela za přijatelnějších podmínek akorát jsem moc nepochopil ty její oči.

Největší show ovšem přišla s příchodem tajemného pána Maxe. Většího ,,kořena‘‘ jsem už dlouho neviděl. Tím nemyslím vzhled herce, který mi zas až tolik nevadil, ale jeho prkenný herecký antitalent, u kterého jsem se sestrou dostával záchvaty smíchu. Text mu asi moc neříkal a několikrát se stalo, že ho zapomněl a zadrhoval. Střih je asi drahý, protože tohle bylo na jasné vystříhání, které se ovšem nekonalo. V průběhu filmu se už potom vyjadřoval jen v krátkých větách a hláškách, jakoby režisér o jeho velkých nedostatcích věděl a raději ho netrápil. Trefnost některých jeho hlášek nebudu, protože některé stály určitě za to.

Délka filmu je taky dost zarážející, protože 120.minut vlastně o ničem je opravdu úctyhodný počin režiséra. Měl by se raději řídit pořekadlem: ,,na velikosti nezáleží, i s malým kašpárkem se dá zahrát velké divadlo‘‘. Tím nechci nikoho urazit, ale film byl podle mě zbytečně mnohokrát natahován. Hudební doprovod se místy docela povedl, protože trocha klasické hudby nikdy neuškodí, ale nejvíce se mi líbila chvilka, kdy si Max nasadí sluchátka, aby nemusel poslouchat mučení.

Tím se dostávám k dalšímu bodu. Autor snímku pojal pasáže, kde se vyskytuje brutalita trochu netradičně. Některé diváky totiž může odradit přísun obětí na stříbrném podnose. Oto se vlastně nemusel vůbec snažit a všechno měl pěkně pod nosem. Spoutanou oběť, mučící nástroje, atd. Ve scénách kdy byl soudcem Oto mě moc nenadchli hlavně z důvodu naprosto otřesných hereckých projevů jeho obětí. Jednoznačné přehrávání a herecký antitalent mi nedovolili si tyto scény pořádně užít. Což o to, vytrhávání zubů, nebo rány kladivem se mi docela líbily, ale když někoho pětkrát bodnete vidlemi do břicha a on vám klidným, přitepleným hlasem řekne ,,nezabíjej mě já jim nic neudělal‘‘- to už je vážně hnus velebnosti. Pro zasmání jsme navíc měli možnost vidět i oddělování umělých prstů z umělé dlaně, kterou v pozadí drží cizí ruce. Abych ovšem jenom neubližoval, tak musím podotknout, že scénka s dívkou ve sklepě mě docela dostala. Stejně tak i mladý muž, jemuž byla rozpůlena hlava. U těchto dvou scén mnou projelo i trochu toho mrazení. Ne snad že bych se bál, ale divné lechtání na žaludku jsem měl.

Konec filmu se už nesl pouze v duchu sebepoznání a uvědomování si, že se člověk musí především srovnat sám sebou a nespoléhat se na někoho cizího. Ani zde pak nechybělo několik humorných hlášek, o které se postaral Max. Když naběhly závěrečné titulky, tak jsem si zhluboka oddychl a začal přemýšlet o čem mám vlastně psát. Tento film rozhodně nebude patřit mezi moje oblíbené a dává mi dost velkou práci rozhodnout o jeho hodnocení. Odpad to pro mne určitě není, protože jsem na něm našel několik světlých chvilek, ale žádná bomba taky ne. Režisér Vojkůvka v sobě určitý potenciál má, ale bude muset na sobě pořádně zamakat. Sprostě nadávat umí to nám ukázal, teď ještě aby natočil něco s pořádnou myšlenkou.

Hodnocení:
Dám filmu 40% a to jen proto, že jde o českou produkci, kterou já osobně sice moc nemusím, ale našel jsem několik světlejších chvilek. Možná jsem jen nepochopil režisérovu myšlenku, ale kromě pěkných hereček, dvou krvavých scén a zjištění, že i sám ďábel má rád Radegast mě prostě nic nezaujalo a já tu myšlenku prostě nenašel. Když budu chtít slyšet přehlídku sprostých slov, tak si raději pustím Dědictví.