And Soon the Darkness (1970)

Projížďka na kolech po francouzském venkově, se pro dvojici anglických dívek promění v jejich nejhorší noční můru.

Dvě mladé zdravotní sestřičky Jane a Cathy vyrazí z Londýna na francouzský venkov, aby si zde společně užili výlet na jízdních kolech. V jedné z malých kaváren narazí na pohledného mladíka, který se jim líbí. Mají však před sebou ještě dlouhou cestu a na nějaké románky není čas. Tedy alespoň si to tak představuje Jane, ale Cathy její nadšení tolik nesdílí. Obě tedy pokračují dále, ale mladík je nějaký čas sleduje na svém skútru. Když jim konečně zmizí z dohledu v malé vesničce, děvčata ještě chvíli šlapou do pedálů, ale posléze si udělají krátkou vynucenou přestávku v nedalekém lesíku (hvozdu). Blonďatá Cathy se chce opalovat, zatímco její přítelkyně by ráda pokračovala. Po malé hádce se kamarádky rozdělí. Když se však Jane všechno rozleží v hlavě a především po varování jedné hostinské (že pro osamělé ženy je tato cesta nebezpečná), rozhodne se vrátit zpátky pro Cathy. Místo kde jí zanechala, však zeje prázdnotou a po blondýnce ani stopy. Panika a strach přinutí Jane vše ohlásit na policii, jenže to by jí nesměl vlézt do cesty onen mladík na skútru, který se v momentě stává hlavním podezřelým díky svému podivnému chování. Co když jí chce však skutečně pomoci? Kam jen mohla zmizet Cathy…?

Režie: Robert Fuest

Rok výroby: 1970

Délka: 99. min

Země: Velká Británie

Hrají:

Pamela Franklin ……( Jane)

Michele Dotrice ……( Cathy)

Sandor Elès ………...(Paul)

John Nettleton ………( policejní důstojník)

Hana Maria Pravda….(Madame Lassal)

…a další

Ve Francii to bývá občas opravdu divoké, o čemž nás frantíci přesvědčili již v několika filmech ze své distribuce, ale tentokrát si tuto krásnou zemi vzali na paškál sami Britové. Zvláště ženy a dívky by se měly mít na pozoru, protože taková projížďka na kole může být životu nebezpečná! Všechno začíná přitom docela nevinně a sladká hudba nám pomalu doprovází obě krasavice napříč prašnou cestou, kterak náruči smrti jedou. Prvních zhruba patnáct minut budou především pánové obdivovat pouze ladné nožky obou hereček (no zbytek taky není k zahození) a o nějakou děsivější atmosféru tu ani nezavadíme. No on se adrenalin zvedne spíše až v úplném závěru, ale ani zbytek filmu není vyloženě nudnou záležitostí. Je sice pravda, že v některých momentech jsem se musel podívat na časoměr, ale že bych se vyloženě nudil- se říct nedá. Jde však spíše o psychologický thriller, než čistokrevný horor s pomalu se rozjíždějící atmosférou, která postupně vygraduje v docela zajímavé (i když nepříliš překvapující) finále. 

Především bych chtěl pány tvůrce pochválit za výběr obou hereček. V té době ještě hodně mladá Pamela Franklin byla jasnou tahounkou filmu a hlavně díky ní jsem dokázal přivřít oči nad některými nedostatky. Nemám totiž moc rád, když se ve filmu pořád točíme v kruhu, kdy postavy pobíhají, jezdí z jednoho místa na druhé (zvláště když jde jen o tři lokace vzdálené od sebe jen malý kousek) a děj se místy neskutečně vleče, protože se tam nic moc důležitého neděje. Divákům je již po první půlhodině jasné o čemže zápletka vlastně je a co se asi Cathy stalo, ale tvůrci to prostě museli stejně natahovat, co to šlo. Bohužel však pozapomněli přidat nový vítr do plachet a napětí jaksi stagnovalo.  

Naštěstí všechno brzy napravili a především po psychologické stránce se vše obrátilo o sto osmdesát stupňů. Nějakých nervy drásajících záběrů a scén se tu však i přesto nedočkáme. Na to byl pan Fuest až moc měkký. Kdo ví, možná by to však jeho výtvoru spíše ublížilo.

Celé to však mělo jakési podivné kouzlo (které nedokážu pořádně vysvětlit), kvůli kterému jsem si tento film docela oblíbil. Možná to je i proto, že vím, jak nevalně dopadl remake z roku 2010, který se moc originálu nedržel (to byla asi jeho chyba). Samotné finále pak bylo dalším plusem, díky kterému dám nadprůměrné hodnocení. Možná je to moc, ale v mých očích si jej tento kousek zaslouží.

Hodnocení:

70%