Opera (1987)

Tato opera je snad vážně prokletá…

Slavnostní premiéra Verdiho opery Macbeth se blíží a tak je potřeba ještě pořádně vypilovat vše do posledního detailu a právě probíhají poslední zkoušky. Hlavní hvězda operní pěvkyně Mara však skončí pod koly automobilu a zlomenina nohy jí vyšachuje ze hry. Možnost dokázat co v ní je, dostává mladičká Betty, která figurovala v pozici náhradnice. Ta má však spíše než radost velké obavy, protože Macbeth „prý nosí smůlu“, ale nakonec se nechá přesvědčit. Jenže skutečně se od té chvíle začnou dít v opeře divné věci. Během premiéry nejprve spadne z neznámých příčin osvětlení, následně někdo vypustí havrany a několik jich zabije, no a zároveň zničí i šaty, které měla Betty toho dne na sobě. Tím však hrůza nekončí. Betty je doslova na každém kroku pronásledována záhadným mužem v kukle, který zabijí každého, s kým přijde do kontaktu a to obzvláště brutálním způsobem. Navíc Betty vždy sváže a nutí ji se na své zrůdné činy dívat. Proč to dělá a co od ní chce…?

Český název: Děs v opeře

Režie: Dario Argento

Rok výroby: 1987

Délka: 107 min

Země: Itálie

Alternativní název: Terror at the Opera

Hrají:

Cristina Marsillach...(Betty)

Urbano Barberini...(Inspektor Alan Santini)

Ian Charleson...(Marco)

Daria Nicolodi...(Mira)

Coralina Cataldi-Tassoni...(Giulia)

...a další

Já věděl, že bez Argenta příliš dlouho nevydržím, zvláště když jsem nedávno sjel pár jeho filmů v rychlém sledu za sebou. Naneštěstí se mi pomalu ale jistě tenčí možnosti, ale pár „neviděných“ přece jenom ve své filmotéce ještě mám. Tentokrát padla volba na Operu a bohužel nebudu sdílet nadšení většiny, protože tento film se mi pozdává jako jeden z jeho slabších kousků. Je skutečně možné, že na něj zapůsobily všechny ty trable, které se kolem natáčení a v jeho průběhu seběhly – zvláště pak rozchod z jeho dlouholetou partnerkou a matkou jeho dcery Asie Dariou, se kterou plánovali svatbu a místo toho přišlo odloučení.

Nicméně i tak to nedopadlo žádnou katastrofou, jen to prostě nebyl ten starý dobrý Argento. Za hlavní problém mé „nelibosti“ bych označil několik opravdu do očí bijících nelogičností, které se tu během děje nasbíraly a že jich na můj vkus bylo trochu moc. Kupříkladu jak se vrah dostal na některé místa a přímo za hlavní hrdinku, aniž by si ho všimla, s provazem a nožem, když v záběru předtím nic takového u sebe neměl (když už jsem věděl jeho totožnost, tak jsem si to schválně přetočil zpátky a mé podezření se potvrdilo). Nelogicky se tu však chovala každá druhá postava, nejen hlavní hrdinka, ale i ostatní. Vraždy nikoho nezajímaly, ani chybějící oběti – místo toho se bavili o sexu, masturbaci a dokonce i ty krvavé šrámy zpod očí zmizeli jako mávnutím kouzelného proutku…

Opera však měla i několik silných momentů. Atmosféra nebyla vyloženě špatná, některé vraždy docela nápadité a hlavně krvavé, nechybí ani trocha té nahoty, snové pasáže, pěkná hlavní hrdinka – no prostě všechno co zdobilo předešlé Argentovy filmy tu je, jen v menší míře. Závěr to však celé pohnojil. Nejen že se mi nelíbil – mělo to skončit tím požárem, ale jen mě to utvrdilo v tom, že tu snad byli všichni tupí jak prase. Ať mi nikdo nevykládá, že trvá tak dlouho, než si někdo uvědomí, že to nebylo lidské tělo ale obyčejná figurína. To jsou odborníci? No a právě kvůli těmto blbostem, tomu prostě nedám lepší hodnocení, než malinko lepší průměr.

Hodnocení:

60%