Curse of the Witch's Doll (2018)

Žhavý kandidát na nejhorší film tohoto roku. Přitom to ze začátku nevypadalo zas až tak zle…

Obyvatelé větších měst Spojeného království jsou sužování častými leteckými nálety Luftwaffe a spousta z nich se proto snažila najít úkryt na venkově. Podobný osud postihl i mladou ženu Adeline, která společně se svou dcerkou Chloe najde kýženou pomoc ve starém panství, které jim jako nový domov poskytne jistý Arthur Harper. Obě však nejsou z toho místa zrovna nadšené, ale vzhledem k jejich situaci, si nemůžou příliš vybírat. Celé to na ně působí dost chladně, slyší podivné zvuky nejen z blízkého okolí, ale i přímo v domě a některé dveře jsou před nimi zamčené, přestože by k tomu neměl být žádný důvod. Jejich obavy se brzy změní v realitu a to od chvíle, kdy malá Chloe najde podivnou nevábně vypadající panenku a následně při hře na schovávanou zmizí své matce v lese. Nešťastná matka se jí samozřejmě snaží najít, dokonce přivolá i policii, ale bezúspěšně. Zdrcená Adeline se však nezdává naděje a začne pátrat v minulosti tohoto panství. Děsivé vidiny a dopisy jí přivedou na stopu staré čarodějnice, která zde měla kdysi přebývat. Jenže co když není všechno tak, jak by se na první pohled mohlo zdát a skutečnost je úplně jiná?

Režie: Lawrence Fowler

Rok výroby: 2018

Délka: 99 min

Země: Velká Británie

Alternativní název: Conjuring the Witch’s Doll

Hrají:

Helen Crevel...(Adeline Gray)

Layla Watts...(Chloe Gray)

Philip Ridout...(Arthur Harper)

Neil Hobbs...(detektiv Nolan)

...a další

Letos jsem se trošku víc „odvázal“ než u mě bývá dobrým zvykem a hned z kraje roku jsem upřel svou pozornost i na několik hororových novinek. Většinou je totiž nechávám pěkně uležet a nevěnuji jim zvýšenou pozornost. Bohužel v tomto případě jsem udělal chybu a podíval se na tento kousek. Režisérské ucho Lawrence Fowler se tak svou prvotinou stal žhavým aspirantem na nejhorší film tohoto roku. A to i přes svou zjevnou snahu divákům nabídnout sice nepříliš originální zápletku, ale za to obsahující hned několik dějových zvratů. Jen jestli jich v tomto případě nebylo až moc.

Přitom to zpočátku nevypadalo až tak zle. Pominuli jednu z nejhnusnějších panenek, které jsem dosud viděl, příchod hlavní hrdinky a její dcery sebou přinesl i jistou dávku docela snesitelné atmosféry. Interiér domu byl sice nic moc a ani kvalita kamery neodpovídala mým představám, ale byl jsem ochoten přistoupit na onu hru s duchem čarodějnice, zmizelou holčičkou a zoufalou matkou, která se jí snaží najít a hlavně zachránit. Jenže zhruba po třičtvrtěhodince přišel první zvrat v ději. Ukáže se, že vše není, jak by mělo být, což ovšem moc lidí nepřekvapí, pokud jsou tedy alespoň trochu pozorní diváci.

I to by se však dalo ještě překousnout, protože i potom následuje jakžtakž zajímavá pointa v ústavu. Jenže zde už se začaly nelogické situace načítat a přibylo i herecké přehrávání. Jenže to režisérovi zjevně nestačilo a tak těsně před koncem nastává další zvrat (posun v čase) a tím to už zabil úplně. Tak zbytečně překombinovaný a navíc nepříliš dobře provedený film jsem už dlouho neviděl. Lawrence Fowler se vlastně pohřbil sám. Tedy hlavně svoje dílo. Opravdu zajímavých momentů tu bylo poskromnu.

Curse of the Witch's Doll tak doplatilo hlavně na nevyzrálost svého tvůrce, jeho bujnou představivost, že čím víc toho do svého filmu narve, tím to může být pro diváka zajímavější a hlavně postupně upadající atmosféru – potažmo celkovou kvalitu. Za těch prvních cca 40 minut bych byl ochotný dát i trošku větší hodnocení, ale zbytek filmu nestál za nic a tím pádem půjdu s procenty dolů.

Hodnocení:
20%