 |
| Jakmile někdo překročí práh prokletého domu, pocítí jejich NENÁVIST i na míle daleko!!! |
Skupina filmařů se rozhodne natočit dokumentární pořad o tajemném domě, v němž většina jeho obyvatel zemřela za záhadných okolností nebo navždy zmizela ze světa. Aby měl jejich pořad větší sledovanost, pozvou jako speciálního hosta i známou herečku Kyoko, která si zahrála v několika hororových filmech. Brzy po skončení natáčení však většina lidí ze štábu rovněž umírá a kolem jejich smrti se ve vzduchu vznáší také obrovské otazníky. Je to jen shoda nešťastných okolností nebo je tento dům skutečně prokletý a každý, kdo do něj vstoupí, je předem odsouzený zemřít? Stojí snad za vším duchové zemřelých, kteří rozsévají svou NENÁVIST dál?
Český název: Nenávist 2
Režie: Takashi Shimizu
Rok výroby: 2003
Délka: 95 min
Země: Japonsko
Hrají:
Noriko Sakai ... (Kyoko Harase)
Chiharu Niiyama ... (Tomoka Miura)
Yui Ichikawa ... (Chiharu)
Takako Fuji ... (Kayako Saeki)
Yuya Ozeki ... (Toshio Saeki)
...a další
Po remaku původního Ju-on se rozhodl režisér Takashi Shimizu předělat i druhý díl a jak se brzy ukázalo, bylo to rozhodnutí správné. Dvojka se sice nedočkala takové popularity jako jednička, ale svým způsobem se rovněž nesmazatelně zapsala mezi TOP asijské filmy a dodnes má obrovské množství fanoušků, kteří na ní nedají dopustit. Tento v pořadí již čtvrtý díl pokračoval v podobném duchu jako jeho předchůdce a děj je rozdělený do několika na sebe navazujících příběhů, v nichž máme šanci sledovat osudy většiny hlavních postav. Každý z nich je svým způsobem jedinečný, ale ve finální fázi jsou si všechny velice podobné.
Asi největší změnou pro diváka je fakt, že se děj nebude tentokrát odehrávat převážně jen v prokletém domě, ale rozšíří se i do jiných lokalit. Toto zpestření mohou diváci ocenit již v úvodní scéně s autem a seznámením s hlavní hrdinkou Kyoko. Přestože zde není k vidění nic světoborného a stejně jako v prvním díle má začátek docela pomalý rozjezd, nebude trvat dlouho a asiaté opět rozjedou monstrózní podívanou, při které se mnohým bude svírat žaludek hrůzou. Mnozí z těch, jenž na internetu kritizovali tvůrce, uváděli jako největší slabinu filmu to, že film nepřináší nic nového a jenom kopíruje svého slavnějšího předchůdce. Já s nimi ovšem moc nesouhlasím, protože tvůrci se zde rozhodli docela dost experimentovat, a to hlavně s postavou samotné Kayako, která je stejně nechutně roztomilá a hrůzu nahánějící jako vždy.
Právě tato postava se rozvíjela asi nejvíce a divákům opět přivodí několik velice perných chvilek svým netradičním zjevem a způsobem, jakým si tentokrát své oběti bude vychutnávat. Již při scéně s oběšenci je patrné, že se tentokrát do hry výrazně zapojí i velké množství nejrůznějších digitálních efektů, ale naštěstí se tvůrci drželi docela na uzdě a neudělali z toho jednu velkou frašku. Na druhou stranu se však tentokrát pokusili být ještě více morbidní a nejedna scéna to i dokazuje (viz. porodní sál nebo houpání oběšenců). Tento fakt jsem však přijal s velkou radostí a opět si užíval parádní podívanou. Ani druhý z mrtvolně bledých duchů (chlapec Toshio) nezůstává pozadu za svou matkou a dokonce dostává oproti prvnímu dílu mnohem větší prostor. Což někteří vzali rovněž s povděkem, ale jiní to dost zkritizovali, protože tato postava přece jenom moc hrůzu nenažene. Jeho pozice ve filmu je však neotřesitelná, a tak si na něj musí jeho odpůrci prostě zvyknout.
Asi největší podíl na úspěchu dvojky mají vedle triků samozřejmě i kamera a hudební doprovod. Ten byl opět velice luxusním zbožím pro naše sluchové ústrojí a má lví podíl na děsivé atmosféře a špičkových doprovodných zvucích, jenž nás provázely oběma filmy. Hudbu měl na starosti opět Satou Shirou. Ani za kamerou žádná změna nenastala a Kikumura Tokushou zase nezklamal. Tento chlapík dokáže neskutečné divy, a to nejen svým prostorovým snímáním, ale především smyslem pro jednotlivé detaily, při kterých mnohým tuhne krev v žilách.
Asi nejznámější tváři, co se hereckého obsazení týče, je japonská zpěvačka a herečka Noriko Sakai. Moc filmů na svém kontě nemá, ale vidět jste jí mohli již ve filmu Yogen (2004). Nesmím opomenout ani Kei Horieho, který se brzy po tomto filmu vrhl na režisérskou dráhu a na svém kontě má už několik průměrných filmů mezi něž patří i několik hororových kousků.
Dvojka je sice o něco slabší, než její předchozí film, ale i tak má nadprůměrné kvality a v určitých sekvencích má i navrch. Asiaté prostě vědí, jak se mají točit pořádné horory a i tento snímek přivodí některým divákům několik bezesných nocí. Tak jako se pro mne stala nezapomenutelná scéna z jedničky (schodiště), tak zde to bude porodní sál. Na obě předělané japonské verze nedám dopustit a vždycky si je rád pustím znovu.
Hodnocení:
80%
Žádné komentáře:
Okomentovat