It Came from Beneath the Sea (1955)

Dokáže americké námořnictvo a dvojice vědců zastavit obří chobotnici dřív, než dorazí k San Franciscu?

Americká armáda provedla sérii testovacích výbuchu vodíkových bomb v Pacifiku, aniž by jen tušila, co tím může způsobit. Vysoká radioaktivita  mělo totiž neblahý vliv nejen na podmořský život. Nová jaderná ponorka pod vedením velitele Mathewse provádí vojenské cvičení, když se náhle na sonaru objeví podivný objekt, který na plavidlo zaútočí. Díky šikovnosti posádky se jim podaří poškozenou ponorku dopravit do Pearl Harboru a při prohlídce škod objeví podivnou neidentifikovatelnou tkáň, která na ní zůstala zachycena. Proto jsou povoláni dva vědečtí pracovníci (Carter, Joyceová), kteří zjistí, že tkáň patří obří chobotnici, která se z hlubin vydala hledat nový zdroj potravy. Nejvyšší představitelé námořnictva se jejich teorii zprvu vysmívají, ale když gigantický tvor zaútočí znovu, musejí urychleně přejít do protiútoku. Obří chobotnice se totiž nebezpečně blíží k samotnému San Franciscu.

Režie: Robert Gordon

Rok výroby: 1955

Délka: 79. min

Země: USA

Alternativní název: Monster from Beneath the Sea

Hrají:

Kenneth Tobey ………………….(Pete Mathews)

Faith Domergue …………………(Prof. Lesley Joyce)

Donald Curtis ……………………(Dr. John Carter)

Ian Keith ………………………….(Admirál Burns)

Dean Maddox Jr. ………………….(Admirál Norman)

…a další

Milerád vám představuji další monster kousek z padesátých let, který by si milovníci podobných filmů neměli nechat ujít. Samozřejmě i on se opírá o „klasickou dějovou šablonu“, kterou tehdy jako přes kopírák používala většina režisérů a scénáristů, kteří se chtěli v tomto subžánru prosadit. Přesto všechno mně však tyto díla neuvěřitelně přitahují a ve většině případů na ně nedám dopustit. I tentokrát za vším stojí armádní pokusy, které „probudí“ k činnosti další obří monstrum. Již jasným signálem k dobré podívané je jméno člověka, který měl na starosti speciální efekty.

 Ray Harryhausen je zárukou kvality a i tentokrát odvedl pořádný kus práce. A to i přesto, že obří chobotnice nedostala ve filmu zas až tolik prostoru, tedy hlavně ze začátku. Nejúžasnější scénou byl útok na známý Golden Gate Bridge. Možná si řeknete, co může být skvělého na klubku svíjejících se chapadel? Dokud to neuvidíte, tak neuvěříte. Většina z vás má jistě zkušenosti z céčkových filmů typu Octopus atd., ale tohle je jiná liga. Samozřejmě se musí brát ohled na dobu vzniku, ale i tak se tvůrcům podařila slušná práce. Pohyby chapadel vypadají v rámci možností věrohodně, tedy žádná gumovitost na první pohled. Rovněž její ničení San Francisca nabízí pěknou podívanou. 

 Samotná atmosféra mi v určitých chvílích ovšem připravila několik „horkých“ chvilek. Nelze si nevšimnout její nevyváženosti a především v první polovině filmu nebyl děj zrovna moc záživný. Tedy až do chvíle, kdy se chobotnice konečně představila poprvé v akci. Do té doby musí divák zkousnout nejen romantickou vložku mezi hlavní trojicí, ale i poněkud vlažný děj. Víc se totiž mluvilo, než aby se objevila nějaká pořádná akce. Poté už však nastane výrazné zlepšení a napětí se začne pěkně stupňovat. Samozřejmě i zde se musí brát vše s lehkým nadhledem, přece jenom sledujeme další pokus armády zničit „téměř nezranitelného“ tvora. Místy tak vznikli (možná nedopatřením, možná cíleně) poněkud humornější momenty.

 V jedné z hlavních rolí se objevil v té době velice populární herec Kenneth Tobey, který i tentokrát předvedl hodně slušný výkon. Ani se nedá moc divit, že mu jeho filmová kolegyně „podlehla“. Tento šarmantní chlapík si zahrál v pěkné řádce velice zajímavých filmů a i zde patřil k hlavním tahounům. Tento film můžu jen doporučit, ale musíte přečkat poněkud slabší úvod. Pokud to zvládnete, nebudete litovat. Já si tento film zařadím mezi ty oblíbenější, v nichž figuruje obří chobotnice. 

Hodnocení:
60%