Suspiria (1977)

Baletní škola v německém Freiburgu skrývá děsivé tajemství a Dario Argento nám s radostí představuje první z „Matek“…

Americká studentka Suzy z New Yorku se rozhodne studovat prestižní baletní školu v německém Freiburgu. Její příjezd se však neobejde bez komplikací, které jsou jen předzvěstí toho, co zde na ní čeká. Hustý déšť, podivné chování mladé dívky, která je následující den nalezena mrtvá (někdo jí brutálně zavraždil) a problémy s ubytováním – to vše jí na klidu rozhodně nepřidalo. Ředitelka školy Madame Blanc a vychovatelka slečna Tannerová však Suzy ujišťují, že se vše dá brzy do pořádku. Jenže brzy následují zdravotní komplikace a podivné vidiny. Zdá se, že s tímto místem není všechno v pořádku, v čemž jí vzápětí utvrdí studentka Sara, která se se Suzy skamarádí. Mrtvá dívka byla totiž její kamarádkou a údajně odhalila děsivé tajemství, které se skrývá v tajném labyrintu pod školou. Když začnou umírat další lidé a vedení školy se chová stále tajemněji, rozhodne se Suzy začít pátrat na vlastní pěst…

Režie: Dario Argento

Rok výroby: 1977

Délka: 98 min

Země: Itálie

Hrají:

Jessica Harper...(Suzy Bannion)

Stefania Casini...(Sara)

Barbara Magnolfi...(Olga)

Joan Bennett...(Madame Blanc)

Alida Valli...(Miss Tanner)

Lela Svasta...(Mater Suspiriorum - Matka vzdechů / Helena Markos)

...a další

Už je to docela dlouho, co jsem si pouštěl něco od mého oblíbence Daria Argenta a tak jsem to samozřejmě hodlal co nejdřív napravit. Přestože mám doma snad celou kompletní sbírku jeho filmů, ještě je jich dost, které jsem neviděl. Suspiria byla snad vůbec první, kterou jsem si od něj pustil, ale od té doby jsem se k ní už nedostal (tuším, že tomu bylo roku 2008, když jsem psal recenzi na závěrečný díl čarodějnické trilogie Terza madre, La (2007) a teprve nedávno jsem si konečně pořídil i Inferno). No a tak jsem se rozhodl si příběhy o jednotlivých „matkách“ pustit pěkně popořadě. Mimochodem na scénáři spolupracovala Daria Nicolodi, která v té době byla partnerkou samotného Daria a matkou jejich dcery Asii Argento.

Suspiria se soustředí na Mater Suspiriorum (Matku vzdechů), přestože o ní ve filmu snad není ani zmínka. S čarodějnictvím je zde totiž spojováno jméno Helena Markos (jde však skutečně o jednu a tou samou postavu) a my jí v celé své „kráse“ uvidíme až na samotném konci tohoto příběhu. Dario Argento totiž celý tento film pojal dosti prazvláštním způsobem, což se v konečném důsledku ukázalo býti tím nejlepším řešením. Dokonale skloubil atmosférické hrátky s obdivuhodnou konstelací barev a vynikajícím hudebním doprovodem, při čemž samozřejmě nezapomněl ani na filmové násilí. Takže si zde jistě každý přijde na to své.

K uspokojení diváka nepotřeboval přehnané brutální scény ani hektolitry krve a přesto dokázal do této až „hypnotické stylizace“ vsunout několik mord scén, při kterých jistě nejedno lehce zamrazí na zátylku (mnohými zmíněná scéna se slepcem a vlčákem si bohatě vystačila jen s náznaky hrůzy a nekompromisním zvukovým doprovodem). Je ovšem také pravdou, že jsem zde narazil na několik slabších pasáží, které však v žádném případě nenudily. Nadprůměrná podívaná to však je bez debat, jen se neztotožňuji s názorem, že jde o Dariův nejlepší film.

Hodnocení:

85%