Inferno (1980)

Druhá z Matek našla své útočiště v New Yorku… 

Rose získá od starožitníka Kazaniana velmi podivnou knihu „Tři matky“, ve které popisuje její autor jistý doktor Varelli tři zlovolné bytosti (Matky) nositelky zla, které se v dávných časech snažily ovládnout svět a on jim poskytl útočiště v podobě tří budov, které sám postavil. V knize jsou dále popisovány klíče, díky kterým se dá k jednotlivým Matkám dostat. Rose si z hrůzou uvědomí, že jedna z budov se nahází v New Yorku a ona sama v ní nyní bydlí. Rozhodne se o svém objevu informovat svého bratra, který žije a studuje v Římě a pustí se do pátrání na vlastní pěst.

Mark skutečně její dopis obdrží, ale ještě než si jej stačí přečíst, udělá to za něj jeho přítelkyně Sara. Ta je však vzápětí brutálně zavražděna ve svém bytě a Mark nachází už jen její tělo a roztrhaný dopis. Ihned se tedy vydává do New Yorku, ale i zde na něj čeká nemilé překvapení. Jeho sestra Rose zmizela a většina obyvatel domu, ve kterém bydlí, se chovají velice podivně. Rozhodne se celé věci přijít na kloub, ale nevědomky se tak i on vystavuje obrovskému nebezpečí, které zde na něj čeká…

Český název: Trojice smrti

Režie: Dario Argento

Rok výroby: 1980

Délka: 107 min

Země: Itálie

Hrají:

Leigh McCloskey...(Mark Elliot)

Irene Miracle...(Rose Elliot)

Eleonora Giorgi...(Sara)

Daria Nicolodi...(Elise De Longvalle Adler)

Feodor Chaliapin Jr...(Profesor Arnold / Dr. Varelli)

Veronica Lazar...(sestra / Mater Tenebrarum - Matka temnoty)

...a další

Když se v roce 1977 rozhodl Dario Argento společně se svou tehdejší partnerkou a matkou jeho dcery Asii Darii Nicolodi natočit trilogii o třech sestrách / Matkách neměl ještě ani tušení, že mu to bude trvat dlouhých 30 let. Přitom hned první Suspiria pojednávající o Mater Suspiriorum (Matce vzdechů) se dočkala velkého diváckého ohlasu. Děj odehrávající se na baletní škole v německém Freiburgu učaroval především až hypnotizujícím vizuálním provedením a podmanivou hudbou, na které Argento spolupracoval se skupinou Goblin. Daria Nicolodi mu tehdy pomáhala především se scénářem. Za tři roky tedy vznikl tento druhý díl, který si vzal na mušku druhou z Matek nejkrutější Mater Tenebrarum (Matku temnoty). No a teprve po 27 letech Dario Argento svou trilogii zakončil v Římě, kde se děj točil okolo Mater Lachrymarum (Matce Slz), filmem La terza madre.

Bohužel Inferno se ke mně dostalo až jako poslední, ale to nemá na můj úsudek vůbec žádný vliv. Všechny tři filmy jsou svým způsobem specifické něčím jiným a každý z nich na mě udělal dojem něčím jiným. Což v podstatě znamená, že se mi všechny Matky líbily skoro na vlas stejně. Na rozdíl od některých považuji celou trilogii za nadprůměrnou podívanou a odnáším si z ní opravdu převážně jen dobré pocity. Zatímco Suspiria mě okouzlila hlavně po vizuální stránce, Inferno dost přitvrdilo a nabídlo mi ponuřejší atmosféru. Navíc zde bylo k vidění mnohem více mord scén, z nichž některé byly opravdu znamenité a nejednoho diváka u nich jistě nepříjemně zamrazí. 

Samozřejmě nesmí chybět ani několik nechutností a gore scén. Taková scéna se sklem coby improvizovanou gilotinou, nebo noční setkání s krysami – přesně toto považuji za vrchol tohoto filmu. Trošku mi sice vadila jistá forma nelogičnosti v některých situacích, ale nad tím jsem protentokrát mávl rukou. Navíc se dočkala i samotná Daria Nicolodi, která si zde tentokrát zahrála ve vedlejší roli a i její osud byl velice zajímavý. Však sám asistent producenta Lamberto Bava prohlásil, že po natáčení měl panickou hrůzu z koček (zůstat s nějakou v jedné místnosti pro něj bylo na nějakou dobu nemyslitelné).  

Inferno je v konečném zúčtování velice slušným filmem, který nám nabídne nejen solidní atmosféru, ale i několik nezapomenutelných scén (situací). Nadprůměrná podívaná, která si i po tolika letech zcela po právu zaslouží velkou diváckou přízeň. 

Hodnocení:

80%