Dlouhých sto let čekali mrtví vojáci konfederace na
svou pomstu a jejich čas konečně nadešel…
Seržantka Leona Hawkins dostane na povel četu
cvičenců, kteří se mají zúčastnit vojenských manévrů v lesích Alabamy.
Ukočírovat bandu drzých zelenáčů však nebude to nejhorší, co tam na ní čeká. Vojenské
cvičení se totiž odehrává přesně v místech, kde před více než sto lety došlo
k masakru konfederačních vojáků, kteří byli donuceni vojáky Unie přejít
přes minové pole. Jejich ostatky sice od té doby hnijí v zemi, ale touha
po pomstě je pořád „udržuje při životě“. A nyní nadešel jejich čas, aby znovu
povstali…
Režie:
Armand
Mastroianni
Rok
výroby: 1986
Délka:
91
min
Země:
USA
Hrají:
Maxwell Caulfield...(Ray Ellis)
Talia Balsam...(Angela Lejune)
Nichelle Nichols...(Leona Hawkins)
LeVar Burton...(Michael Osgood)
Margaret Shendal...(Melanie)
Chad Sheets...(Jeremy)
...a další
Horory s „válečnou“ tématikou docela můžu a tak po
úvodním masakru několika konfederačních vojáků, jsem byl dost zvědavý, jakýmže
směrem se tento příběh bude ubírat dále. Jelikož jde však o dost neškodné
osmdesátkové béčko, nečekejte žádné zázraky. Jakmile se totiž na scéně objevila
četa směřující na manévry, připadal jsem si jako bych sledoval Star Trek
(vzhledem k hereckému obsazení). Následující půlhodina však z pohledu
hororového diváka nepřinese zhola nic, co by vám snad mělo zvednout tep. Spíše
se to měnilo v komedii, plnou rádoby humorných hlášek a sexuálních narážek.
Na erotiku zapomeňte, kromě jednoho záběru do výstřihu, tu není k vidění ani
bradavka…
Jakmile se však les ponoří do husté mlhy, došlo k výraznému
zlepšení samotné atmosféry. Postupná eliminace vojenských zelenáčů se totiž
docela vydařila. Nejenže zaúřadovali nemrtví vojáci Konfederace, ale došlo i na
několik skonů kvůli špatné souhře náhod. V žádném případě však nečekejte
žádné gore hody. Vše se zde neslo v dosti skromném duchu. Což byla taky jedna
z vad na kráse. On totiž film jako celek skutečně není nic extra, ale
právě díky několika slušným scénám z toho nakonec vyšel ještě dobře.
Nicméně bych ještě rád vyzdvihl i hudební doprovod, který měl na starost Robert
O. Ragland.
V čem mě však The
Supernaturals zklamal asi nejvíce, byl samotný závěr. Ona mysteriózní omáčka,
v které byl celý příběh namočený, byla již sama o sobě nedochucená, ale to
finální rozzuzlení – no to mě poser. Místo pořádného souboje se udělalo rukou čáry
máry fuk a „pohádky“ byl konec. Tímto si to u mě tvůrci (především pak
scénáristé) dost pohnojili. Nejste-li však příliš nároční, třeba se vám tento
film bude líbit. Když už nic jiného, tak některé scény jsou celkem vydařené!
Hodnocení:
50%
Žádné komentáře:
Okomentovat