Shelter (2010)

Své víry v boha se nikdy nezříkej!!! Můžeš toho litovat! Tedy alespoň podle tvůrců tohoto psychologického thrilleru.

Psychiatrička Cara patří mezi špičky ve svém oboru. Zabývá se především rozpolcením osobnosti (schizofrenií) u zvláště nebezpečných vrahů, z nichž se jí už několik podařilo odsoudit k trestu smrti. Nyní ji požádá o pomoc její otec, který má ve svém ústavu zvlášť zajímavý „případ“. Pacient v sobě skrývá několik „identit“ a čím víc se toho o něm doktorka dozvídá, tím víc tomuto případu podléhá. Začne pátrat na vlastní pěst a při sbírání nejrůznějších informací začínají vyplouvat na povrch zdánlivé nesrovnalosti i tajemství, o kterých nikdo nemohl vědět. Cara začíná pochybovat, že se dá vše vysvětlit racionálně a to ještě netuší, že zašla už moc daleko…

Český název: Skrýš

Režie: Mans Marlind, Bjorn Stein

Rok výroby: 2010

Délka: 112 min

Země: USA

Alternativní název: 6 Souls

Hrají:

Julianne Moore…(Cara Harding)

Jonathan Rhys Meyers…(David / Adam / Wesley)

Jeffrey DeMunn…(Dr. Harding)

Brooklynn Proulx…(Sammy)

Nate Corddry…(Stephen Harding)

…a další

Mám rád mysteriózní thrillery/kriminálky s pořádnou dávkou napětí a hororovou atmosférou. Hlavním lákadlem zde bylo opravdu herecké obsazení a i já se přidávám k těm, kteří mají Julianne Moore rádi. Nesouhlasím však s tvrzením, že se film (potažmo scénář) opírá o originální myšlenku. Spíše bych to nazval neokoukanou. Ti co znají starší asijské horory natočené před (Kruhem, Nenávistí, atd.) ví, že než začala z každého druhého filmu odevšad vylézat černovlasá dívka, byly mimo jiné naplní jejich filmů i hříšné duše, pojídači hříchů (duší). Stejně tak americký film The Order (2003) se zabýval podobnou tématikou. Scénárista Michael Cooney však velice rád používá ve svých pracích schizofreniky trpící rozdvojenou (někdy i více) osobností o čemž nás už přesvědčil dříve. Tady se mu však podařilo ve spolupráci s dvojicí režisérů vytvořit lehce nadprůměrnou psychologickou jízdu, při které se rozhodně nudit nebudeme. 

Já patřím k těm, kterým se líbila hlavně první polovina filmu. Prvotní oťukávání doktorky a jejího pacienta v sobě skrývalo ono kouzlo nevědomosti, kdy divák ještě nemá ani tušení, kterýmže směrem se bude zápletka ubírat. Postupné poodhalování děsivého případu bylo doprovázeno slušnou dávkou napětí a atmosféra v tu chvíli jela na plné obrátky. Jenže zhruba za polovinou stopáže tomu začala docházet šťáva. Začali se tu až nehezky rozmáhat pánbíčkářské kecy a ani atmosféra už neměla ty správné grády. Navíc mi přišlo, že se v tom začali tvůrci nehezky plácat. Dostavily se nelogické kopance a mysteriózní kouzlo bylo jako mávnutím kouzelného proutku fuč. Závěr se mi nelíbil vůbec.

Jonathan Rhys Meyers si však nevedl vůbec špatně. Dokonce bych řekl, že byl vůbec nejlepší z celého filmu. Bravurně zvládl svou komplikovanou „schizofrenní“ postavu a se svým ďábelským pohlede mi několikrát málem nahnal i strach. Bylo vidět, že si to užívá. Docela mě však mrzí, že si tady více nepohráli s postavou oné stařeny. Ta jedna-dvě slušné scény byly žalostně málo. Shelter je však v součtu všech kladů i záporů pořád nadprůměrnou záležitostí a zatracovat bych ho rozhodně nechtěl.

Hodnocení:
60%