Jessabelle (2014)

Další tuctová duchařina, která brzy upadne vzpomnění. Aneb je potřeba pykat za hříchy svých rodičů…

Po děsivé autonehodě se dočasně ochrnutá Jessie ocitá na invalidním vozíku. Jelikož již nemá žádné jiné příbuzné je nucena přijmout útočiště u svého otce, kterého již roky neviděla. Ubytuje se v pokoji své matky, která zemřela na rakovinu, když byla ještě malé dítě. Podivnou náhodou objeví pod postelí starou krabici, která je plná matčiných videonahrávek. Díky nim začne poodhalovat strašlivé rodinné tajemství, které mělo zůstat navždy utajeno. Navíc začíná mít děsivé vidiny a jak se zdá, dům obývá ještě kdosi jiný…

Režie: Kevin Greutert

Rok výroby: 2014

Délka: 90 min

Země: USA

Hrají:

Sarah Snook…(Jessie)

Mark Webber…(Preston)

Joelle Carter…(Kate)

David Andrews…(Leon)

Vaughn Wilson…(Moses)

…a další

Na Jessabelle jsem neslyšel zrovna lichotivé ohlasy, ale ani to mě neodradilo, abych se na ní nepodíval. Poslední roky se s „duchařinami“ roztrhl doslova pytel a každé druhé je vyčítána podobnost s jejími předchůdkyněmi. Takže ani tohle jsem nebral moc v potaz, protože to bych si snad nemohl pustit žádný novodobý film. Bohužel se vyplnily mé nejhorší obavy z toho, že se budu nudit. Začátek vypadal slibně, herečka mi byla celkem sympatická stejně jako prostředí starého domu. Atmosféra sice lehce stagnovala (zlepšilo se to až od scény ve vaně), ale díky postupnému poodhalování rodinného tajemství z videonahrávek se to dalo přežít. Jenže ve chvíli kdy se měl divák bát (tedy podle tvůrců), jsem se jen netrpělivě poohlížel po časomíře. 

Dneska už skoro nikoho nevyděsí dlouhovlasá holka, která se znenadání objeví na obrazovce. Divím se, že tohle ohrané „klišé“ které fungovalo tak před deseti roky ještě dnes používá spousta režisérů. I z tohoto důvodu u mě japonské filmy ztratili na oblíbenosti (ti je strkají do svých filmů pořád). Rádoby lekací scény byly předvídatelné až běda a úplný závěr raději nebudu komentovat vůbec. Pořád jsem tak nějak doufal, že se dočkám alespoň dobrého voodoo, leč marně. Nejen postava (Preston), ale i scénárista v tu chvíli šlapali vodu, protože jeho představivost byla prostě krajně ořezána v neprospěch kvality, kdy se tvůrci spokojili pouze s vypůjčením několika scén, které již v minulosti vymyslel někdo jiný.

Jessabelle je tak typickým příkladem poslední doby, kdy film po své premiéře brzy upadne vzpomnění. Nedokážu si už ani teď vybavit jedinou scénu, kvůli které bych si to musel někdy pustit znovu. No a kdybych na tohle měl jít do kina a „vysolit“ za to ty nekřesťanské prachy – to bych to tam musel asi následně zdemolovat, nebo se během sledování ožrat do němoty. Rád bych napsal, že tady zůstal potenciál nevyužitý, jenže on tu skoro žádný nebyl.

Hodnocení:
40%