Nar dyrene drommer (2014)

V odlehlém rybářském městečku to nemá mladá dívka zrovna moc jednoduché. Zvláště když má její rodina podivnou minulost, o které vědí všichni víc, nežli ona sama.

Plachá devatenáctiletá Marie, žije v odlehlém rybářském městečku v Dánsku společně se svými rodiči. Nemá žádné kamarády a tak se celé dny stará o svou nemocnou matku upoutanou na invalidní vozík. Začíná pozorovat podivné změny svého těla a tak se obrátí na lékaře. Ten ji však ubezpečí, že nejde o nic vážného, přesto jí nejde do hlavy, proč se jí na různých částech těla objevují chomáče chlupů. Teprve ve chvíli, kdy začne pracovat v rybářské fabrice na zpracování ryb, si všimne, že na ní všichni nějak divně civí a posmívají se její matce. Začne tedy pátrat v historii své rodiny a na povrch začne vyplouvat její děsivá minulost. Která jak se zdá, je dědičná.

Festivalový název: Když zvířata sní

Režie: Jonas Alexander Arnby

Rok výroby: 2014

Délka: 84 min

Země: Dánsko

Alternativní název: When Animals Dream

Hrají:

Sonia Suhl…(Marie)

Jakob Oftebro…(Daniel)

Lars Mikkelsen…(otec)

Sonja Richter…(matka)

Mads Riisom…(Felix)

…a další

Dánský režisér vsadil při své prvotině na osvědčené prvky, které zdobí skandinávské filmy a to převážně ponuré prostředí a pomalu se stupňující mysteriózní atmosféru. Přestože se zápletka nedá považovat za zrovna originální, lze na ní najít několik pozitivní věcí, kvůli kterým stojí tento film vidět. Mnozí jej přirovnávají k filmům jako Let the Right One In, nebo Ginger Snaps (jelikož jsem však první z nich neviděl a druhý se mi docela líbil), dal jsem tomu šanci a nešel do toho s žádnými předsudky či velkým očekáváním. Nakonec však toto mysteriózní drama v mých očích nedopadlo zas až tak špatně a to hlavně díky kombinaci s vlkodlačím tématem.

První polovina filmu má dost pomalé tempo, které toho moc dopředu neprozrazuje a spíše slouží k seznámení s hlavní hrdinkou. Sonia Suhl mi sice zrovna dvakrát sympatická nebyla, ale podala slušný průměrný výkon. Přesto jsem však dával větší pozornost vykreslení samotného prostředí (rybářské městečka) a jeho obyvatel. To bylo pěkně ponuré, ale nějak zvlášť zajímavé. Většina obyvatel makala v místní fabrice, kde čistila ryby a po večerech to zapíchla v místním podniku. Děj se tak většinu času točil okolo Marie a její rodiny. Ono by na tom nebylo nic hrozného, kdyby scénárista zapojil trochu víc svou představivost a divákovi tak nabídl kupříkladu několik zajímavých flashbacků z minulosti. Leč bohužel se tak nestalo. Je nám sice podstrčeno několik indicií, cože se asi v minulosti odehrálo na ruské lodi a jakou roli v tom hraje matka dívky, ale tím to končí.

Naštěstí si o tom dokáže divák udělat vlastní představu. Teprve s postupnou proměnou Marie se začne zvyšovat i míra napětí. Ovšem i tady to dost skřípe. Kupříkladu ve chvíli, kdy je dívka pronásledovaná motorkáři mi chyběla větší akčnost a ve chvíli kdy dojde k útoku, je vše až moc zbytečně ponořeno do tmy (takže z toho máme kulové). V tu chvíli ve mně začalo převládat spíše zklamání, ale naštěstí to alespoň částečně zachránil závěr na lodi. Přesto si myslím, že se tvůrci mohli více odvázat. Skandinávská tvorba mě téměř vždy dokázala vtáhnout do děje svou ponurostí, psychologickou jízdou a mrazivými scénami, ale tady nám to všechno tvůrci nabídli jen po malých dávkách. Lze to přičíst nevyzrálosti režiséra, ale pokud se výrazně nezlepší, tak bude mít hodně těžké se v konkurenci prosadit. Zvláště pokud nepřijde s něčím skutečně originálním.

Hodnocení:
50%