Páramo, El (2011)

Speciální kolumbijské vojenské komando je vysláno do horské základny, aby zjistilo příčinu přerušení spojení. Na to co zde na ně čeká, však nebyli nikdy vycvičeni. Místo partyzánů se tu totiž budou muset utkat hlavně se svým zdravým rozumem.

Speciální jednotka kolumbijských vojáků je vyslána do horské vojenské základny, se kterou armáda ztratila před několika dny kontakt. Předpokládá se, že jí přepadli partyzáni. Vojáci mají za úkol základnu obsadit a počkat na posily. Když však dorazí na místo, najdou místo opuštěné, místnosti celé od krve, ale zbraně a munice jsou pořád na svém místě. Což jim nedává žádný smysl. K jejich velkému překvapení však naleznou i jednoho přeživšího. Je jím spoutaná žena, kterou někdo zaživa zazdil v jedné z budov. Během výslechu jim však nic neřekne a když následující noci uteče a zabije jednoho z nich dojde jim, že udělali velkou chybu. V nalezeném deníku se totiž o ní píše jako o čarodějnici, která ovládá černou magii. Vojáci začnou propadat paranoi a navzájem si přestávají důvěřovat. Celá základna se totiž ponoří do hustého mlžného oparu, ve kterém začnou jeden po druhém umírat.

Režie: Jaime Osorio Marquez

Rok výroby: 2011

Délka: 107 min

Země: Kolumbie/Argentina/Španělsko

Alternativní název: The Squad

Hrají:

Juan Pablo Barragán…(Ponce)

Alejandro Aguilar…(Cortez)

Juan David Restrepo…(Ramos)

Nelson Camayo…(Fiquitiva)

Andres Torres…(Arango)

…a další

Filmů z kolumbijské produkce jsem zatím moc neviděl, takže jsem se na prvotinu Jaimeho Osoria Marqueze docela těšil. Zvláště když jde o horor s válečnou tématikou, kterých zas tolik není. Bohužel většina z nich se točí okolo velmi podobné zápletky, která už začíná být poslední dobou dost okoukaná. Všichni kdo znají například Deathwatch, nebo Outpost ví, o čem mluvím. I zde se totiž dočkáme vojenské jednotky, která dorazí do objektu, jenž „ovládá“ zlo a následně jeden po druhém umírají. Jen se tu tentokrát nedočkáme německých zombíků, nebo démonů. Kolumbijci se na to rozhodli jít rafinovaně a spíše než krvavou podívanou nás pohostili psychologickou hrou, která začíná osvobozením neznámé ženy. Byla však opravdu čarodějnice, nebo jen vojákům prostě hráblo?

Nejvíce bych ocenil výběr prostředí, které mělo na vytvoření potřebné atmosféry největší vliv. Národní park  Parque de los Nevados se ukázal býti tou správnou volbou. Navíc režisér neoplýval zrovna ani moc velkým rozpočtem, což nás zřejmě uchránilo od zbytečných speciálních efektů a on si tak musel vystačit pouze s umělou mlhou, přítmím a dramatickou zápletkou. Bohužel opravdové psycho, které by se nám zažralo do morků kostí se mu vytvořit nepodařilo. Mohla za to i zdlouhavá a hlavně dost nevyrovnaná stopáž. Místo stupňujícího se napětí jsme se tu totiž dost často setkávali se zbytečně dlouhými dialogy (hádkami vojáků), což dost zdržovalo od tempa příběhu.

Čím víc se navíc blížil konec, tím mi přišlo, jakoby mu začala docházet i nápaditost. Místo aby nám kameraman nabídl detailnější záběry na umírání vojáků, tak se začal věnovat okolí a následný střih nás ochudil o to nejdůležitější, co jsme vidět chtěli. Pohled na již nechybná těla totiž nikoho neochromí, když nevidíme, jak k tomu došlo. Dá se to sice přičíst nezkušenosti režiséra, ale právě podobné prvky mě u sledování El Páramo hodně štvali. Pořád jsem si připadal o něco ochuzený a nedokázal jsem si jeho sledování užít, tak jak bych chtěl. Bohužel musím konstatovat, že tohle rozhodně žádná jihoamerická bomba není. Spíš obyčejný průměr, který vám brzy po své skončení vyšumí z paměti.

Hodnocení:

50%