Defenceless: A Blood Symphony (2004)

Další fyzicky i psychicky zneuctěná ženská dostane příležitost se pomstít. Tentokrát k nám dorazí až z Austrálie.

Mladá žena nehodlá přistoupit na podmínky bezohledných byznysmenů, kteří hodlají postav na pobřeží luxusní budovu Ocean Tower. Tvrdohlavě odmítá podepsat smlouvu o prodeji pozemku a tak se trojice mužů rozhodne k brutálnímu nátlaku. Nejprve zabijí jejího muže a potom i kamarádku. Otřesená žena si však stále stojí za svým a tak se další obětí stane nejen její malý syn, ale i ona sama. Po devíti měsících moře vydá její tělo a ona dostane šanci na pomstu. Ta bude, jak si jistě domyslíte pěkné krvavá.

Režie: Mark Savage

Rok výroby: 2004

Délka: 99 min

Země: Austrálie

Hrají:

Susanne Hausschmid

Colin Savage

Max Hopkins

Mitchell Turner

George Gladstone

Anthony Thorne

…a další

Filmy od protinožců mě dokáží často překvapit a ani tento amatérský „revenge“ není výjimkou. Mark Savage se rozhodl naplno využít své zvrácené představivosti a přestože jeho výtvor působí místy dost zoufale, podařilo se mu stvořit něco, na co jen tak rychle nezapomenu. Především se mi líbil jeho nápad, že není potřeba slov, aby si divák dokázal poskládat mozaiku příběhu pěkně sám a nechtěl nás otravovat zbytečnými dialogy. Které mnohdy jsou spíše na obtíž. Bohužel to dost přestřelil s délkou stopáže, protože děj zas až tolik zajímavý není, aby místy neskutečně nenudil. Dá se zde narazit na několik zajímavých a neotřelých prvků, ale zároveň i na spoustu těch nelogických. Ale pojďme pěkně popořadě. 

Kontroverzní snímek I Spit on Your Grave se dočkal nejen remaku, pokračování, ale i řady následovníku. Většina z nich se mu sice snažila vyrovnat v brutalitě a násilí, ale jen málokterý mu šahá alespoň po kotníky. A tento film bohužel patří mezi ně. Nešlo by ani tak o to, že je celý natočený dost amatérsky (kolikrát jsem se už dočkal i kvalitního amatérského filmu), jenomže to by ony brutální – zvrácené – perverzní scény musely být mnohem zajímavější a detailněji natočené. Dnes už totiž nikoho moc nepřekvapí uříznutí (gumového penisu), bodání do genitálií nožem – mimo záběr kamery, kdy se divák jen může domnívat co se děje), nebo rádoby pojídaní střev. Pokud se totiž všechno důležité odehrává skutečně mimo kameru a divák tak sleduje pouze krvavé cákance či ochotnické kopání a znásilnění (které navíc vypadá dosti nevěruhodně), tak nemůžete očekávat úspěch. 

Pokud se totiž divák rozhodne na něco podobného vůbec podívat, tak očekává skutečná jatka, pořádně krvavou pomstu a bizarní podívanou. Jenže jeli mu to podáváno pouze po kapkách, tak se blahem určitě rozplývat nebude. Tvůrci se vše pokusili zachránit alespoň nahotou, což mužská část obecenstva jistě přijme s povděkem. Susanne Hausschmid byla určitě dostatečně atraktivní a ani se moc nestyděla. Dokonce ji musím pochválit i za předvedený výkon, protože ty její „zombie“ pohyby byli opravdu dokonalé. O dost horší už to bylo s hudebním doprovodem. Ta vlezlá melodie mi po chvíli lezla neskutečně krkem.  Defenceless: A Blood Symphony není vyloženě špatný film, ale pokud by měl mít šanci na větší úspěch, tak by musel být řádně ořezán, některé pasáže úplně vynechány a hlavně si dát více záležet na samotných gore efektech. Jelikož mám podobně laděné filmy hodně rád a nebyl jsem vyloženě zhnusen obsahem filmu, dám tvůrcům průměrné hodnocení. Když už pro nic jiného, tak hlavní hrdinka si to zaslouží. Ale jestli to potřebuju vidět ještě jednou? To asi ne.

Hodnocení:
50%