0-9 (45) A (128) B (184) C (179) D (193) E (48) F (100) G (103) H (162) I (73) J (50) K (56) L (93) M (141) N (70) O (44) P (157) Q (8) R (100) S (292) T (110) U (37) V (58) W (82) X (6) Y (10) Z (42)

12. 9. 2012

San daikaiju: Chikyu saidai no kessen (1964)


Nadešel čas spojit síly, protože nový protivník se rozhodl vyhubit celou planetu…

Na Zemi dopadne kus meteoritu, který se ihned stane terčem pozornosti vyhlášených vědců. To však není jediná zpráva, kterou teď žije celé Japonsko. Na palubě letadla v němž cestovala princezna Selina vybuchla bomba a nikdo nepřežil. Za nedlouho se však v centru Tokia objeví žena, která je princezně hodně podobná a brzy vyjde najevo, že je to skutečně ona. Atentátníkům nevyšel pokus o její smrt a tak je do akce povolán nejlepší nájemný zabiják Malmess, aby vše napravil. Znovuzrozená princezna začne šokovat veřejnost svými proroctvími a odhalením (že nepochází z této planety). Snaží se varovat obyvatele Japonska, před monstry, jenž se brzy opět probudí k životu. Rodan i Gojira se totiž dokázali osvobodit ze svého „zajetí“ a je jen otázkou času, kdy začnou zase pustošit města. Oba tvorové si však nejprve začnou vyřizovat účty mezi sebou. Aby toho nebylo málo, z meteoritu se vyklube další stvůra – vesmírný trojhlavý Ghidorah. Princezna Selina se pokusí přemluvit dvojčata (Shobijin), aby se přimluvily u Mosury, která jako jediná snad dokáže zachránit lidstvo. K jejich překvapení se tato božská „můra“ pokusí přesvědčit zbývající monstra, aby se společně postavili Ghidorahovi, protože sama proti němu nic nezmůže…



Režie: Ishiro Honda
Rok výroby: 1964
Délka: 92. min
Země: Japonsko
Alternativní název: Ghidorah, the Three-Headed Monster

Hrají:
Yosuke Natsuki ……………….(detektiv Shindo)
Yuriko Hoshi ………………….(Naoko Shindo)
Akiko Wakabayashi …………...(Selina Salno)
Hiroshi Koizumi ……………….(profesor Miura)
Hisaya Ito ……………………….(Malmess)
…a další



Ishiro Honda se v pátém pokračování rozhodl experimentovat a zcela tak pozměnil svou dosavadní tvůrčí myšlenku. Nadešel čas skloubit své oblíbené monster movies se scifi žánrem a tímto krokem odstartoval průlom této série. Japonští diváci se tak museli smířit s tím, že jejich milovaná monstra ((Gojira, Rodan, Mosura,…) přestanou být filmovým postrachem Japonska a stanou se z nich ochránci naší planety.  Někteří tento krok odsuzovali, ale našlo se i hodně těch, jenž se nenadálé situaci přizpůsobili a posléze si další díly zamilovali. Dali tak šanci vzniknout dalším zhruba dvaadvaceti filmům.  

Přiznám se však, že ze začátku jsem byl z toho snímku hodně rozladěný, protože první půlhodinu se toho moc zajímavého nedělo a poněkud nudné dialogy, mě pomalu ale jistě uspávali. Začal jsem se v duchu ptát, zda výbuch letadla nebyl snad tím jediným, co tu uvidím. Naštěstí s příchodem starých známých, započala zábava. Opět došlo na ničení papundeklových modelů a množství „humorných“ soubojů. V minulosti to možná bylo pro Japonce terno, ale dnešní divák se tomu už musí jen zasmát. Bitky herců v kostýmech však i po letech vypadají „kouzelně“. Za nejpěknější zážitek považuji Ghidorahovo zrození. Také zápletka s vrahy a princeznou tomu všemu vlilo pozitivní náboj. 

King Ghidorah se tak tímto filmem dostal rovněž do podvědomí diváků a tohoto trojhlavého draka (saň) budeme mít šanci vidět i v několika dalších filmech. Na rozdíl od svých protivníků uznává přímočarou destrukci a díky svému „dechu, paprskům, výbojům, nebo snad bleskům“ je pro Gojiru či Rodana opravdu tvrdým oříškem. V jednotě je sice síla, ale ani spolupráce tří monster ještě nezaručuje zaručený úspěch. Opravdu s velkým očekáváním jsem sledoval onu tvůrčí snahu dát ty tři různorodé monstra dohromady, přestože jde o odvěké rivaly a ono to skutečně fungovalo. Jak už jsem však poznamenal, musí se to celé brát s velkým nadhledem. 

Ghidorah, the Three-Headed Monster prostě beru už spíš jako prvotní pokus o natočení monster komedie, která mne svou druhou polovinou dostávala pomalu do kolen. Souboj Gojiry s Rodanem jsem rozdýchával „myšleno v dobrém“ jen velmi pomalu, ale jakmile to do nich začal šít Ghidorah, začaly se dostavovat doslova „křeče“. Japonci jsou už od přírody dost ulítlým národem a tento snímek to jen dokazuje. Přesto si však v hodnocení dovolím lehce snížit procenta, protože stará klasika byla prostě o něco lepší. 


Hodnocení:
60%

Žádné komentáře:

Okomentovat