I Vampiri (1956)

V Paříži jsou nalezena čtyři mrtvá těla mladých dívek bez jediné kapky krve. Novinář Pierre je přesvědčený, že zatím musí být upíři a rozhodne se pátrat na vlastní pěst, aby policii ukázal věrohodné důkazy jeho teorie.

Obyvatele Paříže začínají děsit titulní stránky novin, ve kterých se píše, že v jejich městě řádí upíři. Můžou za to čtyři nevyjasněné vraždy mladých dívek, jejichž těla byla nalezena bez jediné kapky krve. Policejní inspektor Chantal a jeho tým nemají žádnou stopu a zdá se, že se nepohnou z místa. Vše se změní, když zmizí pátá dívka a o případ se začne vehementně zajímat novinář Pierre Lantin. Brzy odhalí, že všechny oběti měly stejnou krevní skupinu a všechny byly sledovány záhadným mužem. Pierre začne pátrat na vlastní pěst a stopy ho dovedou až na tajemné panství vévodkyně du Grand.


Český název: Upíři
Režie: Riccardo Freda, Mario Bava
Rok výroby: 1956
Délka: 78 min
Země: Itálie

Hrají:
Gianna Maria Canale ... (Giselle du Grand)
Carlo D'Angelo ... (inspektor Chantal)
Dario Michaelis ... (Pierre Lantin)
Wandisa Guida ... (Lorrette Robert)
Angelo Galassi ... (Ronald Fontaine)
... a další


Italové jsou v mnoha hororových odvětvích opravdu experti a občas zkusí trochu experimentovat s divákovou představivostí. Tentokrát se k nám díky společnosti Řitka dostal film, který ve svém názvu nese název Upíři, ale tyto tvory za celý film ani jednou neuvidíte. Režisér Freda, který si vzal na pomoc zkušenějšího Maria Bavu se pokusili do svého filmu zapracovat jedno z témat, o které se lidstvo zajímá odnepaměti a to věčnou krásu. Jde vlastně o obdobu hraběnky Bathoryové, která zabíjela mladé ženy, aby se mohla koupat v krvi panen a měla tak možnost si svůj mladiství vzhled zachovat navždy.

Scénář i samotný děj jsou hodně zajímavé, ale po shlédnutí tohoto filmu se spíše přikláním k názoru, že se o horor jedná jen okrajově. Detektivní podstata filmu se přehlédnout nedá a skoro celý film se točí jen v duchu hledání důkazů a postupného odhalování proč mizely nebohé dívky. Za celý film neuvidíme nic nadpřirozeného, žádnou krev ani samotné upíry. Jediné o čem by se tak dalo uvažovat byla proměna vzhledu samotné vévodkyně.

Atmosféra filmu není ani děsivá, ani mrazivá jen spíše docela napínavá. Tak jak to u správných detektivek bývá. Samozřejmě nelze upřít, že probíhající děj dokáže upoutat divákovu pozornost, ale to spíš proto, že každý čekal obrovské finále které se ovšem nekonalo. Nejlepší na celém filmu je samotná hudba. Podmanivé tóny italského orchestru a famózní zvuk smyčcových nástrojů dokázali divákovi rozproudit krev i ve scénách, kdy se toho zas až tak moc zajímavého nedělo. Díky černobílému zpracování si může více užít jednotlivých detailů, jako je například vybavení panství, nebo podzemní laboratoři. Dokonce jsem už asi přišel i nato, odkud si vypůjčili scénáristé Scary Movie hlášku,, tak na co čekáš, na co čekáš..‘‘

Herci předvedli průměrné výkony a nenašel jsem mezi nimi nikoho, kdo by převyšoval ostatní. Většina z nich už nějaké zkušenosti z hraním měla a objevili se i v několika filmech, které se k nám ovšem dosud nedostali. Představitelku vévodkyně du Grand Giannu Mariu Canale jsem měl možnost vidět v jiném filmu jako jedinou. Byl jím Maciste contro il vampiro (1961). Její pěkný vzhled však nemohl zakrýt několik jejich nedostatků. Neviděl jsem v jejím výkonu žádné city a snahu ukázat ze sebe to nejlepší. Při své proměně si jen zakrývala obličej a kroutila se jako já po draku.

Na tehdejší dobu se obou pánům režisérům podařilo natočit průměrný detektivní film, který pod hlavičkou hororového žánru vypustili do světa. Nemůžu ovšem zpochybnit fakt, že v roce 1956 musel tento film udělat na hodně lidí velký dojem, protože jeho náplň je hodně netradiční a do té doby se s ním mnoho filmových diváků nesetkalo. Mě osobně se svým způsobem taky líbilo jeho celkové zpracovaní, ale určitě tento film nebude patřit mezi moje nejoblíbenější a už vůbec si ho nebudu pouštět moc často. Průměrný film si zaslouží i průměrné hodnocení.


Hodnocení:
50%