Descanse en piezas (1987)

Ne každé dědictví vám přinese radost a ne každý španělský film stojí za pozornost.

Manželé Helen a Bob přijíždí na pohřeb tety Catherine, která jim ve své závěti odkázala svůj dům. Okolnosti její smrti jsou velice podivné, protože ve videonahrávce, kterou po sobě zanechala, je patrné vidět, že spáchala sebevraždu. Navíc její popel rozpráší náhlý vítr a následně se začnou dít ještě divnější věci. Helen začne mít zlé tušení, že duch její tetičky usiluje o její život a peněz chtivý Bob pomalu odkrývá děsivé tajemství starého domu. No a v neposlední řadě i jejich sousedi se nechovají zrovna přívětivě…

Režie: José Ramón Larraz - (Joseph Braunstein)

Rok výroby: 1987

Délka: 90 min

Země: Španělsko / USA

Hrají:

Lorin Jean Vail…(Helen Hewitt)

Scott Thompson Baker…(Bob Hewitt)

Dorothy Malone…(Catherine Boyle)

Jack Taylor…(David Hume)

Jeffrey Segal…(Dr. Anderson)

…a další

Tento film je zdárným příkladem toho, že ne vždy točili Španělé dobré filmy. Dozajista je dost ovlivnili jejich američtí kolegové, ale to co nám bylo nabídnuto zde, se dá přirovnat k jedné velké blamáži. Celý film je natočený dosti nepěkným způsobem a to se nebavím jen o špatné kvalitě obrazu. Spíše mi to připadalo, jako bych sledoval jakýsi špatný pokus o natočení hororové parodie na duchařinu, akorát s tím rozdílem, že se do ní tvůrci během filmu několikrát pokusili přimíchat i prvky z jiných hororových odvětví. I to bych jim dokázal ještě odpustit, jen kdyby to ve finále nevypadalo tak trapně.

Kromě kamery tu totiž vyhořeli i samotní herci, kteří podali opravdu mizerné výkony a to jejich šílenství (potažmo strach) jsem jim nevěřil ani co by se za nehet vešlo. Dokud se vedli znuděné dialogy, dalo se to ještě překousnout, ale jakmile došlo na mordování, musel jsem se smát. Marnou snahu o důvěryhodnost situace podkopávali samotní aktéři a atmosféra (i samotný divák) tím trpěli jako raněná zvěř v posledním tažení. Za vše mluví těch několik málo scén, při kterých se tu vraždilo. Laciné a hlavně dost nevěrohodné masakrování hudebníků jen dokonalo toto dílo zmaru.

Descanse en piezas tak skutečně zaujme jen polonahou hlavní hrdinkou a to je dost málo. Jinak to byla jedna velká ztráta času, kterou nikomu rozhodně doporučovat nebudu. Zřejmě jediná scéna, která stojí za pozornost je ta z vany. Ani ne tak kvůli poprsí Lorin Jean Vail, ale konečně se alespoň na malou chvíli dostavilo i napětí. Které jsem tu jinak po celou dobu smutně postrádal.

Hodnocení:
30%