Babadook, The (2014)

Komu tady vlastně hrabe?

Amelia je osudem těžce zkoušená žena. Po tragické smrti svého manžela se musí sama starat o hyperaktivního synka Sama, se kterým jsou jen samé problémy, trpí nedostatkem spánku a pracovní vyčerpaností. To se začíná stále více projevovat na její psychice. Navíc se jí její synek stále snaží přesvědčit, že mají v domě strašidlo jménem Babadook a kvůli jeho nezvladatelnému chování má s ním problémy ve škole a dokonce se jich začali stranit i její přítelkyně. Amelia je stále více přesvědčená, že se musí Samuel začít léčit, jenomže co když není v pořádku ona sama…? 

Režie: Jennifer Kent

Rok výroby: 2014

Délka: 93 min

Země: Austrálie

Hrají:

Essie Davis…(Amelia)

Noah Wiseman…(Samuel)

Tim Purcell…(Babadook)

…a další

Od „protinožců“ jsem se již v minulosti dočkal několika velice zajímavých filmů a tak od každého dalšího kousku přece jenom čekám něco „navíc“. Jennifer Kent nám zatím nabídla jen jeden krátkometrážní kousek, který byl vlastně takovou malou ochutnávkou toho, co nás čekalo i zde. Jde vidět, že jí nedělá problém si hrát s psychologií postav i samotných diváků, což jí samozřejmě přičítám k dobru. I když je sice pravda, že uřvané malé spratky z duše nesnáším, což si sebou bohužel nesu ze svého zaměstnání (celý život dělám s lidmi). V první polovině filmu jsem doslova trpěl s jeho matkou a nejraději bych mu pořádně rozmlátil držku, ale postupem času jsem musel uznat, že malý Noah Wiseman to zahrál opravdu bravurně. 

Psychický nátlak, který dokázal vyvinout na svou filmovou matku Essie Davis byl skutečně velkolepý a díky tomu dostávala atmosféra ten správný náboj. Zcela jsem se ponořil do příběhu, který mi byl nabídnut a přistoupil na hru, kterou rozehrála sama tvůrkyně. Napětí houstlo každou další scénou, psychika dostávala tvrdé direkty a na obrazovce se rozpoutalo hotové šílenství. Podporované každou další snovou scénou či „halucinacemi“. Ke konci to sice bylo na můj vkus až moc uřvané, ale i tak jsem byl spokojený. Hra stínů za doprovodu dobrého hudebního podkreslení odvedla rovněž důležitou práci. No po technické stránce to bylo opravdu celkem efektivně provedené.

Nebyl bych to však já, kdybych si alespoň trošku nerýpnul. Narazil jsem tu na několik slabších pasáží, které tvůrkyně klidně mohla vystřihnout a filmu by to spíše prospělo. Především pak úplný závěr filmu byl plný klišé, což bylo naprosto zbytečné. Nechci tvrdit, že Jennifer Kent postavila své dílo na originální zápletce, ale povětšinu času se snažila efektivně držet vlastních nápadů a především neokoukaného podání, což se jí ke konci už moc nedařilo. Vše mělo být dle mého ukončeno tím dávením ve sklepení. I to je důvod, proč tomu dám nakonec jen lepší průměr.

Hodnocení:
60%