Ludo (2015)

Zakázaná hra, jenž má svá vlastní pravidla a hlavně touží po vaší krvi a bolesti…

Dva mladé a především pěkně nadržené páry hledají ve městě místo, kde by si spolu mohli pořádně užít. Bohužel většina hotelů je odmítne, vzhledem k tamnímu „morálnímu kodexu“. Záchranou se pro ně má stát obchodní centrum, ve kterém se ukryjí a po zavírací době už jim nic nebrání, oddávat se jen tomu, proč sem přišli. Jenže romantická chvíle se během chvíle promění v jejich nejhorší noční můru a to s příchodem podivně vypadajícího starého páru. Ten je vyzve k hraní starodávné hry Ludo – hry, která má svá vlastní pravidla plná utrpění, krve a bolesti. Hra jen si vás podmaní, ovládne, no a pokud budete vyřazeni i pohltí…

Režie: Qaushiq Mukherjee, Nikon

Rok výroby: 2015

Délka: 90 min

Země: Indie

 

Hrají:

Subholina Sen...(Ria)

Ananya Biswas...(Payel)

Soumendra Bhattacharya...(Pele)

Ranodeep Bose...(Babai)

Rii Sen...(Mirumi)

...a další

Očekával jsem další solidní asijský nářez o zvrácené hře, ale dostalo se mi dosti rozporuplného filmu. Přece jenom mají Indové v mnohém co dohánět takové Japonce, Thajce či Korejce. Hlavně když se rozhodnou odpustit od své přeslazenosti a tanečků a chtějí divákovi nabídnout brutální podívanou. Což taková drsnější verze „Člověče nezlob se!“ slibovala – nebo spíš vybízela.

 

Největší slabinou bylo jeho celkové pojetí a tvůrčí nemohoucnost se více odvázat. Našlo by se tu totiž hned několik vcelku povedených momentů i drsnějších scén, ale když už se rozhodli konečně přitvrdit, nastal střih, zběsilý až chaotický střih a hodně důležitých situací se odehrálo mimo záběr kamery, nebo v dálce. Přitom když už došlo na brutalitu, tak se dočkáme uhryznutí jazyka, vypíchnutí oka, trhání masa i vytahování střev. Jenže vždy jen na pár vteřin a následně se kamera věnovala úplně něčemu jinému (třeba hořící pochodni, třepotající se noze…).

 

To samé se dá říci i o historii samotné hry. Její legenda (zrod) byla docela zajímavá a zpočátku jsem si ten vypravovaný příběh i užíval, jenže oni kecali dál a dál, přibývali nové postavy, jména, vzpomínkové záblesky až to začalo nudit. Což se dá ostatně říci i o samotném odbytém finále. Když k tomu navíc připočítám i fakt, že většina postav mi byla krajně nesympatická (no ty holky byly celkem pohledné, ale chytrosti moc nepobraly – pánové, tak to byli totální trotli…). Takže mi bylo ve finále úplně jedno, kdo umře a kdo a zda vůbec někdo hru přežije.

 

Ludo tak sice zpočátku nabízel jistou formu zajímavého potenciálu, ale jeho tvůrci z něj nedokázali vyždímat ani polovinu. Navíc jak už jsem řekl, neskutečně mi vadil ten chaotický střih a práce kameramana.

Hodnocení:

40%