 |
Nechceš hrát, zemřeš! Budeš lhát, zemřeš! Nesplníš
úkol, no tak prostě taky zemřeš!
Olivia vyráží společně se skupinou svých nejlepších
kamarádů a spolubydlících na několikadenní výlet do Mexika. Zábava se chýlí
pomalu ke konci a tak se poslední večer rozhodnou zajít na plážovou párty. Zde
se seznamují s mladíkem Carterem, který je zavede do opuštěných ruin
kláštera, kde mohou i po zavírací době nerušeně popíjet. Zároveň je vyzve, aby
si společně s ním zahráli starou hru „Vadí nevadí“. Omladina samozřejmě
souhlasí, ale jen do chvíle kdy dojde na soukromé choulostivé otázky, které
mezi nimi vyvolají rozepře. V tu chvíli Carter hru přeruší a všechny
varuje, že se stali aktéry smrtící hry, která má vlastní pravidla a ovládají ji
démonické síly. Pokud si nevyberete, zemřete, pokud budete lhát, zemřete, nesplníte
úkol tak zemřete. Všichni ho považují za blázna, ale když se vrátí zpět domů,
hra se opět ozve a vyzve všechny aktéry k dalšímu kolu. Kdo odmítne hrát,
skutečně zemře a přeživším nezbývá nic jiného, než začít pátrat
v minulosti a pokusit se najít způsob, jak to všechno zastavit…
Český
název: Vadí nevadí
Režie:
Jeff
Wadlow
Rok
výroby: 2018
Délka:
100
min
Země:
USA
Hrají:
Lucy Hale...(Olivia Barron)
Tyler Posey...(Lucas Moreno)
Violett Beane...(Markie Cameron)
Hayden Szeto...(Brad Chang)
Landon Liboiron...(Carter / Sam)
...a další
Poslední dny jsem se aktivně věnoval filmům na obdobné
téma. Musím však smutně podotknout, že tento nejnovější je z nich asi
nejslabší. Ani ne tak svým vizuálem, atmosférou či brutalitou, ale celkovou
tvůrčí překombinovanosti a místy až směšnými situacemi. Při jeho sledování jsem
si skutečně připadal jako v té otřepané frázi „ no prostě jak na
housenkové dráze“. Zatímco některé pasáže byly velmi slibné a některá úmrtí
postav i vcelku brutální, tak se tu našla i hromada nudných minut, nelogických
momentů a hlavně mě neskutečně štvalo, jak démon pořád přeskakoval z osoby
na osobu (plus ty jejich rozmazané ksichty za pomoci aplikace).
Přitom kostra příběhu nebyla vůbec špatná. Bylo vidět,
že tvůrci mají následováno dost podobných kousků a ani by mi nevadila jistá
neoriginalita, ale právě jejich snaha neustále něco kombinovat, vytvářet
chaotické akční vsuvky, místo aby se snažili více tlačit na samotnou atmosféru
a gradovat napětí. Každou zajímavou scénu následně nahradily minuty nudy. A
vzhledem k přepálené stopáži jsem několikrát nervózně pokukoval po
časomíře.
Co se hereckého obsazení týče, tak to taky nebyla
zrovna velká sláva, ale nerad bych křivdil všem. Byla škoda, že jeden
z největších ocasů zařval mezi prvníma. Alespoň jsem si tu jeho chvilku
slávy na biliardu užil s veškerou grácií. Další slabinou byl samotný
závěr. Očekával jsem alespoň povedené finále, ale dostal jsem syrovou a hlavně
nedochucenou omáčku. Možná se to někomu líbilo, ale já mezi ně určitě patřit
nebudu.
Nejnovější Truth or Dare tak nenaplnil mé očekávání. Herečky byly vzhledově celkem pěkné, jakžtakž dokázaly ukázat i svůj omezený potenciál, ale já byl spíš zklamaný z toho tvůrčího. Dalo se z toho vymačkat mnohem víc. Mělo to slibné momenty, dramatické chvilky i brutalita by se našla, ale i zde platí ono pověstné „někdy je méně lepší než více“.
Hodnocení:
40%
Žádné komentáře:
Okomentovat