Blob, The (1958)

Vesmírný sliz útočí…

Mladý pár si chce užít romantický večer a kromě polibků se dívají na padající hvězdy. Najednou z oblohy spadne ohnivý meteorit. Steve chce najít místo dopadu, ale místo toho narazí na zraněného starce, který má na ruce podivnou hmotu a bolestně naříká. Proto ho s Jane odvezou k místnímu lékaři. Hmota se však brzy začne zvětšovat, díky pohlcování nebohých lidí, kteří se s ní dostanou do kontaktu. Steve si uvědomí nebezpečí a snaží se varovat obyvatele městečka i policii. Jenže mu zprvu nikdo nevěří…

Režie: Irvin S. Yeaworth Jr., Russell S. Doughten Jr.

Rok výroby: 1958

Délka: 86 min

Země: USA

Hrají:

Steve McQueen …(Steve Andrews)

Aneta Corsaut…(Jane Martin)

Earl Rowe …(Dave)

John Benson …(Jim Bert)

Stephen Chase …(Dr. T. Hallen)

…a další

Měl jsem dneska chuť si pustit nějaký ten starší kousek a tak jsem chtěl šáhnout po stejnojmenném kousku z roku 1988. Naštěstí mě „osvítilo“ a tak přišel nejprve na řadu tento originál (na který jsem jaksi pozapomněl). To by však byla velká chyba, protože nechat si ujít Stevea McQueena v „jediné“ hororové roli by byl obrovský hřích. Nejde sice o žádnou velkolepou podívanou, ale tato průměrná scifi-hororová oddechovka určitě stojí za pozornost. Je sice pravda, že jsem si místy připadal, jako bych spíše sledoval komedii, ale postupem času se dostavila i slušná atmosféra (tedy asi ve dvou scénách zhoustlo napětí).

Vzhled monstra (slizu) byl spíše úsměvný a strach určitě nikomu nenažene, ale tak vzhledem ke stáří přimhouřím jedno oko. Stejně tak i tomu, že 17leté teenagery tu hrají skoro „třicetiletí“ herci. Byla vážně velká škoda, že „sliz“ tu nedostal více prostoru a tvůrci se místo budování hororové podívané spíše soustředili na odlehčené hlášky, dialogy a situace. Rovněž si myslím, že onu scénu z kina mohli ještě více rozvést. Bohužel na to zřejmě nebyli peníze, takže se divák musí spokojit i s tím málem.

Steve McQueen zcela vévodil jinak ne moc oslňujícím hereckým výkonům svých kolegů, z nichž mnozí neskutečně přehrávali, ale tak zřejmě i oni to pojali dosti humorným stylem. Ne moc často se vidí, aby pobíhající lidé (kteří mají být zděšení, neboť utíkají před krutou smrtí) se smějí, naoko se válejí po zemi a hrouda barvy měnícího pudinku „okupuje“ makety baráků. Je z toho však ještě cítit „kouzlo“ konce padesátých let, takže si nedovolím dát horší, nežli průměrné hodnocení. Protože místy jsem se vážně docela bavil. Teď se jdu mrknout, jestli máme na chodbě funkční hasičák. Nikdy nevíte, kdy se může hodit.

Hodnocení:
60%