Session 9 (2001)

Brát kdejakou zakázku a ještě k tomu přihodit sebevražedný termín není zrovna šťastný nápad jak rychle přijít k penězům. Zvláště když vaše psychické zdraví není úplně v pořádku…

Majitel stavební společnosti, která se mimo jiné specializuje na odstraňování azbestu Gordon, nutně potřebuje novou zakázku, protože se dostal do tíživé finanční situace a nedávno se mu narodilo dítě.  The Danvers State Hospital (zchátralá psychiatrická klinika, která už je nějaký ten pátek zavřená) je jeho šancí a aby vyhrál konkurz, nabídne opravdu šibeniční termín (jeden týden) na opravu. Díky tomu tuto práci získává, společně s Philem najmou dva kamarády Hanka a Mikea a svého synovce Jeffa. V pěti lidech se pustí do práce, ale je opravdu v lidských silách tohle zvládnout? A se zdravým rozumem? Brzy se totiž projeví únava, psychický nátlak i vzájemné spory všech zúčastněných. Navíc zdi této kliniky skrývají nejedno tajemství a podivné nahrávky…

Český název: Vražedná terapie

Režie: Brad Anderson

Rok výroby: 2001

Délka: 100. min

Země: USA

Hrají:

Peter Mullan …………………….(Gordon Fleming)

David Caruso …………………….(Phil)

Stephen Gevedon …………………(Mike)

Josh Lucas …………………………(Hank)

Brendan Sexton III …………………(Jeff)

Paul Guilfoyle ………………………(Bill Griggs)

…a další

Všude se valící vysoké hodnocení, chvalozpěvy a do nebes vynášení mne přinutilo si konečně pustit tento psychologický kousek, který se mi už pěkně dlouho povaloval na disku. Těšil jsem se na tu nervy drásající a depresivní atmosféru, u které snad strachy zalezu pod peřinu, úchvatnou pointu příběhu při které mi poleze mráz po zádech a celé se mi to navždy vryje do paměti díky úžasné kameře a hereckým výkonům…To všechno mi slibovali nejrůznější komentáře a recenze, ale já si asi pustil špatný film. Kurňa říkám si, jak málo stačí mnohým ke štěstí, ale já jsem tu skoro nic z toho, co bylo napsáno výše nezaznamenal na svém přijímači. Andersonovi se snad povedly jen ty audionahrávky a ona scéna se zhasínáním světel v podzemí. Jinak to byl dost slabý čajíček na psychologický thriller, kdy samotný závěr „šokující odhalení, které vám sami tvůrci odhalí již někde za polovinou“ a ony „rychlomordy“ byli opravdu úsměvné – přitom se z tohoto námětu dalo vytřískat mnohem víc a mohla to být opravdu bomba. Nebo jí tenhle film skutečně je, ale já její „explozi“ nějak prospal…

Staré budovy a zvláště zchátralé psychiatrické léčebny nabízejí spoustu možností, jak si pohrát s divákovou myslí, hlavně pak když se v příběhu objeví jen několik postav, jejichž vztahy brousí na tenkém ledě. Vážně jsem očekával vlny psychického nátlaku, nějaký ten teror děsu či alespoň akcí nabité scény, ale všeho se mi dostalo jen po malých dávkách. Přišlo mi, jako by se tvůrce snažil vše urychlit (některé dny – pasáže) byly sprostě odbyty. Nějak jsem nepátral po rozpočtu, ale vzhledem ke starým snímku a jisté neokoukanosti to jistý potenciál mělo. V dnešní době už existuje spousta podobně laděných filmů a mnohé se mi tedy líbili mnohem víc svou propracovaností. Tady jsem zaznamenal jen několik náznaků (opravdu zajímavých momentů) a to bylo sakra málo. 

Ani herecké obsazení nevypadalo špatně. Caruso se sice nejvíc hodí do těch svých kriminálek, ale tady si nevedl vůbec špatně. Lukas moc prostoru nedostal a víc než Gevedona jsem si užíval ty nahrávky, které alespoň částečně okořenili dost sterilní děj. Následné odhalení celé pointy příběhu a onen rychlý spád proběhli dle mého dost nešikovně, protože bystrý divák zaznamená dost vodítek již během celého filmu. Schválně jsem si film pustil až večer, kdy byl v baráku klid, abych si onu vychvalovanou atmosféru užil co nejvíc, ale popravdě jsem se u toho místy dost nudil. Takže tahle terapie u mě úspěch neslavila a už vůbec nebyla vražedná…

Hodnocení:

50%