„Lovec žen“ přichází a Aljaška se brzy celá zbarví krví… |
Narodil se 15. února 1939 v americkém městě Estherville,
stát Iowa. Již od raného dětství prožíval krušné chvíle, protože se často
stával obětí šikany ať už ve škole, nebo i doma. Jeho despotický otec Christian
vlastnil pekárnu, kde společně s manželkou Ednou živořili. Jejich syn jim
musel často pomáhat a snad i proto neměl žádné kamarády. V pubertě navíc
trpěl velkými vyrážkami (akné) a koktal, takže o něj nezavadila ani jedna
dívka. Místo žhavých polibků často dostával pěstí a to, i přestože byl velice
tichým a plachým mladíkem. Pro své spolužáky byl snadným terčem posměchu a
ponížení.
Svůj „samotářský“ život se rozhodl v roce 1957
změnit od základu a tak narukoval do armády. Zde si odsloužil jeden rok a
armádu vyměnil za policejní akademii, kde se začal pracovat jako asistent
instruktora. Jeho novým domovem se stalo městečko s příhodným názvem
Pocahontas. Dokonce se mu podařilo konečně zabodovat i u žen a po krátkém
románku se v roce 1960 oženil. Jeho rodinné štěstí však netrvalo dlouho. S přibývajícím
věkem se začalo měnit i jeho chování a z plachého chlapce se stal rebel. 7.
prosince 1960 podpálil garáže školních autobusů, za které vyfasoval tři roky
natvrdo. Během toho požádala jeho manželka o rozvod a on zůstal opět sám. Nakonec
si odkroutil „jen“ dvacet měsíců ze svého trestu a byl propuštěn na svobodu.
Tam však nevydržel moc dlouho a ještě několikrát putoval znovu za mříže kvůli
drobným krádežím. Kupodivu se opět stihnul oženit (1963) a v roce 1967 se
rozhodl společně se svou chotí prchnout co možná nejdále. Cílovou stanicí se
pro ně stalo malé město Anchorage na Aljašce.
Zde se stal brzy velice oblíbený a to především díky
svým střeleckým schopnostem. Vyhrál spoustu soutěží a dokonce přepsal několik
místních rekordů (ty byli po jeho posledním uvěznění opět přepsány a jeho jméno
bylo navždy vyškrtnuto). Bohužel se v něm po čase opět probudila jeho
kriminální minulost a tak roku 1977 ta krádež motorové pily. Tentokrát mu však
lékaři objevili bipolární afektivní poruchu (psychická porucha, která se
projevuje nadměrnými změnami nálad, vitality, psychických funkcí a někdy i
omezuje schopnost celkového „přirozeného“ fungování.) a doporučili mu dávky
lithia. Následně byl propuštěn na svobodu. Otec dvou dětí se marně pokoušel
najít práci a tak mu nezbylo nic jiného, než se začít živit tím, co uměl
nejlépe a otevřel si pekárnu. Kromě pečení však stále nepřestával milovat lov a
tak se rozhodl pro „zpestření“ cestu, ze které již nebylo návratu.
Od roku 1980 se na Aljašce rapidně zvýšil počet
unesených a zavražděných žen a dívek. Případu se ujal detektiv Glenn Flothe a
agent FBI Roy Hazelwood, který díky svým analytickým zkušenostem měl za úkol
vytvořit profil vraha. V oblastech Anchorage, Seward a Matanuska-Susitna
Valley, byla nalezena tři zohavená ženská těla. První tělo bylo nalezeno
stavebními dělníky v Eklutna Road (oběť byla pojmenována "Eklutna
Annie"), druhé ve staré štěrkovně u Sewardu (oběť Joanna Messina) a o rok
později (1981) bylo v mělkém hrobě u řeky Knik nalezeno tělo Sherry Morrow.
Vyšetřovatelé jejich nálezy doslova šokovali, protože vrah si zřejmě rád
odnášel nějaký ten „suvenýr“ z těl obětí. Navíc to vypadlo, že má všechny
vraždy na svědomí jeden a ten samý pachatel.
Zlomový okamžik přišel 13. června 1983. Teprve sedmnáctiletá
prostitutka Cindy Paulsonová zatelefonovala na policii a oznámila znásilnění a
pokus o únos. Pachatelem měl být jistý Robert Hansen, se kterým se dívka
seznámila v baru, kde jí bylo nabídnuto 200 dolarů za orální sex. Muž jí
odvezl k sobě domů, kde se rapidně změnilo jeho chování. Nejprve jí
brutálně znásilnit, svázal a posléze odvezl na letiště. „Údajně jí chtěl ukázat
svou chatu v lesích“. Když se pachatel věnoval kontrole svého letounu,
dívka využila jeho nepozornosti a utekla z auta. Hansen jí začal
pronásledovat, ale na scéně se objevilo nákladní auto, které před prchající
dívkou zastavilo a následně jí i odvezlo k nejbližšímu telefonu. Přestože
Cindy následně na stanici identifikovala pachatele a policisté začali s vyšetřováním,
byl nakonec Hansen propuštěn na svobodu. Jeho blízký přítel John Henning mu
totiž poskytl alibi. I přesto však zůstal v hledáčku vyšetřovatelů, kteří
se ihned pustili do pátrání.
Detektiv Flothe se svým týmem apeloval na soudce,
aby mu dovolil prohledat Hansenův dům, chatu i letadlo. Byl přesvědčený o jeho
vině od první chvíle, co jej uviděl. Při prohlídce domu byly nalezeny šperky a náušnice
obětí, výstřižky z novin, jejichž obsah se týkal nalezených těl či
pohřešovaných osob, dále pak několik střelných zbraní, z nichž policii
nejvíce zaujala poloautomatická puška Ruger Mini-14. Kulky do této zbraně se
totiž shodovaly s tou, jež byla vytažena z těla Sherry Morrow
(zajímavé bylo, že oběť byla oblečena, přestože na šatech nebyl viditelný
průstřel, což vede k teorii, že jí někdo oblékl až po její smrti). Asi
nejvíc se však vyšetřovatelé soustředili na jeho leteckou mapu s poznámkami
a fakt, že ačkoliv vlastnil letoun Piper Super Cub N3089Z, on nikdy nezískal
leteckou licenci.
Policie se právě díky letecké mapě pustila do
pátrací akce, které v té době neměla (především na Aljašce) obdoby. Bylo
nalezeno několik dalších těl, pravděpodobně se celkové číslo vyšplhalo až na 21
zavražděných žen. S jistotou to však nešlo říci přesně, protože ostatky
byly pohozeny (zakopány) v nejrůznějších koutech zalesněné oblasti a ne
všechny byly určitě nalezeny. Hansen byl obviněn ze všech vražd, ale postupně
mu bylo prokázáno „jen“ sedmnáct obětí. On to však rezolutně odmítal a přiznal
se nejprve pouze ke čtyřem. Byl ochoten s vyšetřovateli spolupracovat pod
podmínkou zmírněného trestu, ale byl nakonec stejně po právu odsouzen k 461
letům za mřížemi. Dodnes se však z určitostí nedá říci, jestli je ona „sedmnáctka“
skutečně finálním výsledkem, nebo jde o mnohem vyšší číslo. Po jeho uvěznění
ještě jeho manželka žila společně s oběma dětmi v jejich domě, ale díky
nenávisti místních spoluobčanů se museli nakonec odstěhovat. Požádala proto o
rozvod a navždy zmizela z Aljašky.
Mnozí Hansena označují za nejmasovějšího vraha v americké
historii, který by si zasloužil trest smrti. On však spokojeně dožívá v nápravném
středisku Spring Creek Correctional Center. Dodnes se o jeho způsobu vraždění
vedou spekulace, protože i on sám často měnil výpovědi a ne se vším co na něj
vytáhli policisté a noviny souhlasil. Nic už však na tom nezmění to, že svých
sedmnáct obětí před smrtí nejprve znásilnil, poté mučil a jak je později
ukázalo i lovil. Nebohé ženy odvlekl do své chaty, kde je vysvlékl, dal jim
menší náskok a následně je za pomoci loveckého nože a pušky začal
pronásledovat. Tuto teorii se snažil vehementně popírat, ale přinejmenším u
dvou vražd se to prokázalo. Nakonec dokonce sám detailně popsal, jak lov probíhal.
Většinou dívky štval dlouhou dobu, až promrzlé samy padaly k zemi. Když už
si sami mysleli, že jsou v bezpečí, on náhle vstoupil zpovzdálí na scénu a
začal je opět pronásledovat. Tyto okamžiky ho velice vzrušovali a uspokojovali.
Většina obětí byly prostitutky a striptérky, které jsou dle jeho názoru obyčejným
odpadem společnosti.
Seznam
obětí:
Lisa Futrell, (41 let)
Malai Larsen, (28 let)
Jane Doe
Sue Luna, (23 let)
Tami Pederson, (19 let)
Angela Feddern, (24 let)
Teresa Watson
DeLynn "Sugar" Frey
Paula Goulding
Andrea "Fish" Altiery
Sherry Morrow, (23 let)
"Eklutna Annie"
Joanna Messina
Roxanne Eastland, (24 let)
Ceilia "Beth" Van Zanten, (17 let)
Megan Emerick, (17 let)
Mary Thill, (23 let)
Těla
některých dívek nebyla dodnes nalezena, ale Hansen byl usvědčen z jejich vražd
na základě svých vlastních poznámek na mapě. On to však dodnes popírá.
Tímto sériovým vrahem se nechali inspirovat i
filmoví tvůrci a v letošním roce vstoupí do kin snímek The Frozen Ground.
Hansena si zde zahraje John Cusack, kterého bude stíhat neohrožený Nicolas Cage.
Mimo to se tento případ stal i inspirací k natočení filmu Naked Fear
(2007), který jsem se rozhodl rovněž zrecenzovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat